Nebyl jsem si jistý, zda se muž sedící naproti mně rozpláče, nebo začne nadávat – anebo obojí. Jako vedoucí pastor rostoucího sboru právě čelil bouři zákulisních intrik. Vlastně to vypadalo, že se celý tým vedoucích marně snaží najít přístřeší uprostřed hurikánu podezřívavosti, obviňování a zoufalství.

„Před rokem jsme měli zařazeno na vysoký rychlostní stupeň. Všechno skvěle fungovalo a Bůh uprostřed nás dělal skvělé věci,“ vyprávěl pastor. „Ale teď…“

Zhluboka se nadechl a pokračoval: „Teď se bojím každého setkání vedoucích. Lidé za zády pomlouvají mě i jedni druhé. Navíc často mění strany, takže se v tom už vůbec nevyznám a netuším, co se děje. Potřeboval bych nějakou přehlednou tabulku, abych si zapisoval, kdo je aktuálně s kým proti komu.“

Během několika následujících měsíců jsme spolu s tímto vedoucím každý týden vedli rozhovory a já jsem se mu snažil pomoci pochopit, jak se jeho tým do této krize dostal a jak by se v něm dala obnovit důvěra.

Odcizený vedoucí

Všichni máme přirozenou tendenci tíhnout místo k důvěře k nepochopení, zranění a podezřívavosti.

Během své služby jsem působil jako asistent pastora, pastor či poradce vedoucích sborů. Ve všech svých rolích jsem pozoroval církevní vedoucí a jejich týmy a všiml jsem si znepokojivé tendence odklánět se od efektivní služby.

Prakticky v žádném z případů nešlo o cílený proces. Nikdo nechtěl prvoplánově sklouznout k podezřívavosti a nakonec ke zhrzenosti a k cynismu. Nikdo původně nechtěl svým postojem odvádět členy svých týmů či kolegy od toho, k čemu je Bůh povolal. Přesto se tak dělo.

Postupem času totiž v mnoha případech dochází k nenápadné negativní změně v postojích nebo v chování pastora vůči jeho týmu, radě starších a dobrovolníkům – anebo naopak. Říkám tomu „odcizený vedoucí“. V souladu s příslovím „stokrát nic umořilo vola“ se člověk postupně nechá stáhnout do skepse a zatrpklosti a nakonec až ke ztrátě charakteru.

Satan čeká na otevřené dveře v srdci vedoucího – pastora nebo jiného člověka v pozici odpovědnosti ve službě. Ďábel se snaží zasévat toxická semena pochybností, sebelítosti a rozdělení.

Jedná se o strategii nepřítele, jejímž cílem je zničení církve. Satan čeká na otevřené dveře v srdci vedoucího – pastora nebo jiného člověka v odpovědné pozici ve službě. Ďábel se snaží zasévat toxická semena pochybností, sebelítosti a rozdělení.

Může jít o zárodky myšlenek či sdělení, která někdo předává ostatním, například: „Kdybych to tu měl na povel já, fungovalo by všechno lépe.“ Takoví lidé se sice podílejí na rozvíjení sborové vize, ovšem pastora mohou stěží vystát; zpochybňují poslání sboru, neférově podsouvají vinu vedoucímu či zpochybňují jeho charakter. Rozšiřují pomluvy, mají tendence se izolovat od zbytku týmu, kriticky hodnotit rozhodnutí druhých, vytvářejí spojenectví s ostatními zklamanými a nespokojenými lidmi apod.

Tímto způsobem zatrpklost vedoucích začíná. Může, stejně jako rakovina, propuknout téměř kdekoli v těle. Bez včasného odhalení a léčby pak metastázuje a poškozuje všechny jeho části. Může to trvat měsíce nebo roky, ale semínka negativity nakonec vydají své špatné ovoce a rozklíží sborovou vizi.

Soulad mezi členy týmu vedoucích nepředstavuje otázku volby. Pokud takový soulad existuje, dochází ve sboru k synergii lidí, kteří vzájemně spolupracují a dosahují skvělých výsledků. Jestliže se ho nedostává, zakoření ve sboru plevel mocenských her, pomluv a cynismu.

Jednotný tým rozumí vytýčeným cílům a usiluje o dosažení stejné vize díky zapojení silných stránek všech jednotlivců. Členové udržují své motivy zakotvené ve vděčnosti za Boží milost a pěstují si pozitivní postoje. Vyhýbají se negativním rozhovorům a odmítají kolem sebe vytvářet toxické prostředí. Udržují loajalitu vůči pastorovi, vizi, poslání a sboru – a to jak na veřejnosti, tak i v soukromí.

Jednota začíná u pastora. Nemůžeme očekávat milost a věrnost od lidí, kteří stejný přístup nevnímají u nás.

Tím vším nechci říct, že lidé nemohou vyjadřovat odlišné názory na jednotlivá témata. Diskutovat je zdravé, pokud tím chceme pomoci týmu dospět k lepším rozhodnutím. Klíčové jsou v těchto případech naše motivy.

Šest toxických způsobů chování

Při své poradenské práci s pastory a jejich týmy jsem si všiml šesti toxických způsobů chování, které narušují důvěru a soulad v týmu. Lidé se tak jen zřídkakdy začnou chovat ze dne na den. Častěji k těmto vzorcům jednání směřují pomalu, postupně a pro své okolí nakonec překvapivě.

1. Pýcha. Na pocitu přiměřeného uspokojení z dosažených úspěchů není nic špatného. Být „pyšný“ na dosažená vítězství je při zachování vděčného srdce vůči Bohu v pořádku. Naše uspokojení se však snadno přetvoří v sebestředný pocit nadřazenosti. Takový druh pýchy patří do kategorie hříšných věcí.

Hříšná pýcha ničí jednotu a soulad mezi vedoucími a jejich týmy. Brání lidem oslavovat úspěchy druhých, omluvit se ve chvíli, kdy se zmýlí, vyslechnout kritiku, přiznat slabost a být upřímný k sobě i k druhým.

Pyšní lidé se radují z neúspěchu druhých. Musí mít vždy poslední slovo, přehánějí, aby udělali dojem, zastírají pravdu, aby nevypadali neschopně nebo hloupě, obklopují se jen jedinci, kteří jim přitakávají a pečlivě dbají o svou image.

Tyto postoje v církvi ohrožují službu. Není divu, že Přísloví 6,17 uvádí pýchu – či „povýšené oči“ – na prvním místě seznamu vlastností, které Bůh nenávidí.

Pýcha představovala kořen všech tří pokušení, kterým čelil Ježíš. První dvě pokušení začínal ďábel slovy: „Jsi-li Syn Boží“ (Matouš 4,3.6). Satan se snažil zahnat Ježíše do defenzivy tím, že zaútočil na jeho autoritu, postavení a pozici.

Během třetího pokušení ďábel vyvedl Ježíše na velmi vysokou horu a řekl mu: „Toto všechno ti dám, jestliže padneš na zem a pokloníš se mi“ (verš 9). Pokoušel ho skrze slib světských úspěchů, ocenění a poct.

Ďábel nebude váhat použít pýchu proti vám a vaší službě. Tím si buďte jistí. Pokud zaznamenáte známky hříšné pýchy, okamžitě se s nimi vypořádejte. Udělejte vše pro to, abyste ji udrželi daleko od svého srdce i od srdcí členů vašeho týmu.

Protilátkou proti pýše je prožívání zázraku Boží milosti. Kvůli našemu hříchu bylo třeba smrti Božího Syna, aby zaplatil za naše přestoupení. Boží láska k nám je tak veliká, že Ježíš byl ochoten za nás zemřít. Tuto hlubokou pravdu, která nám proměnila život, si musíme často připomínat. Pýcha pak ustoupí a nahradí ji pokora a vděčnost.

2. Jednota pouze na oko. Jistý pastor mě jednou požádal, abych mu pomohl vyřešit vztahové problémy v jeho týmu, zejména s jedním z jeho pomocných pastorů. Po léta byli blízkými přáteli, ale během posledního roku tento vedoucí sboru cítil, jak se od sebe stále více vzdalují.

Po setkání s tímto pastorem jsem strávil přibližně hodinu s jeho dotyčným pomocníkem. Ohledně své role v církvi mluvil s nadšením, jakmile však došlo na jeho vztah s pastorem, utíkal od tématu.

Nakonec jsem šel na oběd s několika vedoucími onoho sboru. Během tohoto setkání jsem si rychle všiml interakcí mezi tímto pastorem a jeho bývalým kolegou. Ačkoliv byly korektní a navenek slušné, nepůsobily autenticky. Zjevně spolupracovali na základě toho, čemu říkám „jednota pouze na oko“.

Opravdová jednota je založena na důvěře, respektu, úctě a ochotě vzájemně si naslouchat. Ta strojená představuje jen tenkou slupku úsměvů a konverzačních frází, bez ochoty vynaložit tvrdou práci na vybudování a udržení důvěry.

Strojená jednota je obranný mechanismus, který lidé používají k tomu, aby se vyhnuli nepříjemným rozhovorům. Dotyčný pastor a jeho spolupracovník takto svůj vztah původně nezačali. Když se jim ale časem nepodařilo řešit některé problémy, zasekli se na tomto zvláštním a bolestivém místě.

3. Izolovanost. Když se straníme lidí, může nás satan snadněji manipulovat skrze naše strachy a nedostatečnou sebedůvěru.

Lidé se dostávají do izolace, když se cítí špatně, nedoceněni nebo zaskočeni nečekanou změnou. Někteří lidé v takových situacích vystoupí a ozvou se, aby problém vyřešili. Jiní si ale naopak zalezou do emoční nory. Ti, kteří zvolí druhý přístup, potom jen pasivně čekají, jestli jim do klína nespadne lepší nabídka.

4. Kritický duch. Chronicky negativní postoj má vždy nějakou hnací sílu, příčinu, která člověka odvádí od konstruktivních příspěvků do diskuze k výhradně těm destruktivním.

Vnější projevy vždy odrážejí to, co se děje v srdci. Nevyřešené zranění nebo nezdravý způsob smýšlení o sobě či o druhých může člověka dovést až k trvale doutnající nevraživosti.

Kritické lidi je obtížné zapojit z mnoha důvodů. Myslí si, že mají vždy pravdu a považují svůj názor za ten jediný správný. Kriticky posuzují všechny okolo, jen ne sami sebe. Své názory a činy vždy ospravedlňují, namísto toho, aby je usměrňovali a řídili.

Při čtení evangelií nemusíme takové typy postav hledat dlouho. Archetyp kritického ducha v nich reprezentují farizeové. Až na výjimky šlo o přísné lidi plné odsudků, kteří nedokázali pochopit nekonečnou Boží milost.

Vidět chyby u druhých je mnohem snazší než rozeznávat své vlastní. Lidé, kteří nedokážou projevovat milost druhým, mnohdy sami nikdy plně nepřijali a neprožili Boží milost a milosrdenství.

5. Rozdělení. Rozdílná vnímání cílů a strategií v rámci týmu mohou být prospěšná. Svěží nápady a kreativní řešení nepředstavují problém. Ve skutečnosti potřebujeme, aby se všichni v týmu plně zapojili a položili na společný stůl to nejlepší.

Problém nastává ve chvíli, kdy lidé trvají na tom, že jen oni mají pravdu a ostatní se mýlí. Následné diskuse o věcech pak vedou jen k prohlubování názorových rozdílů. Soupeřící vize vykolejují týmy, pohlcují spoustu času a energie, zasévají zmatek a ohrožují poslání církve.

Soupeřící vize vykolejují týmy, pohlcují spoustu času a energie, zasévají zmatek a ohrožují poslání církve.

Možná si říkáte, že se to vašeho sboru netýká. Váš tým přece není hluboce rozdělen. Chtěl bych vás však vyzvat, abyste se rozhlédli znovu.

Je mezi vámi někdo, kdo nesouhlasí s vizí bez ohledu na to, jak často a jak jasně ji pastor komunikuje? Uzavírá někdo spojenectví, otevřeně nebo skrytě, aby zpochybnil směřování týmu? Tvrdí někdo, že jiný respektovaný vedoucí je lepším zdrojem moudrosti a vedení týmu než pastor?

6. Postupné odcizování. Nikdy se nedostanete dál než tým, který kolem sebe vytvoříte. Často říkám: „Vize vám ukáže, kam jdete, strategie, jak se tam dostanete, a váš tým, jestli dorazíte do cíle.“

Proto neustále zdůrazňuji potřebu pracovat na prohlubování jednoty. Vaším cílem je vybudovat vysoce funkční tým, který běží stejným směrem a sleduje stejné cíle.

Mějte trvale vytaženou anténu, abyste dokázali odhalit jakékoli známky odklonu mezi členy vašeho týmu. Postupné odcizování je velice nebezpečné. Jeho kořenem obvykle bývá nevyřešené zranění. Někoho se něco dotkne a namísto, aby to řešil, se postupně v reakci na hnisající zranění odcizí.

Jako vedoucí se nesnažte posuzovat, zda je zranění oprávněné. Pokud ho někdo pociťuje, je pro něj skutečné. Identifikujte spouštěče, které mohou u člena týmu proces odcizení iniciovat.

Musíte rozpoznat příčinu i kořen. Proč členové týmu cítí odcizení? Co to způsobilo? Pokud se seznámíte se spouštěči, vaše porozumění vám pomůže předběhnout problém dříve, než se stane hlasitým a nepříjemným.

Jak odcizení zabránit

Dějiny jsou plné tragických příběhů vedoucích, kteří ignorovali varovná znamení. Než se prezident Abraham Lincoln vydal do Fordova divadla, obdržel varování, že jeho život je v nebezpečí. Kapitán Titaniku dostal opakovaná varování před přítomností ledovců. Den před výbuchem raketoplánu Challenger varovali inženýři představitele NASA, že start uprostřed očekávaných nízkých teplot by mohl dopadnout katastrofou.

Ať už jste pastorem, zaměstnancem sboru nebo členem staršovstva, první krok při řešení problému s odcizováním lidí spočívá ve věnování pozornosti varovným signálům. Můžu vás ujistit, že se vždy dostaví!

Tendence postupně se odcizovat souvisí s lidskou přirozeností. Nenabádám vás k tomu, abyste začali být paranoidní – jen vás povzbuzuji k pozornosti a vnímavosti.

Dalším krokem je sebrat odvahu a iniciovat těžké rozhovory. Udělejte to včas, dříve, než drobný problém přeroste v katastrofu.

Do takových rozhovorů vstupujte s jasným plánem. Buďte konkrétní, jasní a laskaví a vytvořte prostor pro dialog. Máte co důležitého říci, ale musíte také dobře naslouchat a hledat rozumná řešení.

Závěrem, buďte vnímaví a uvědomujte si, že každý člen týmu bude prožívat přirozené napětí mezi autoritou a podřízeností, vedením a službou, tvořivostí a hranicemi i osobní vizí a vizí pastora.

Ježíš nám předložil vzor, jak zmíněné napětí zvládat. Ačkoliv svým učedníkům svěřil autoritu, věděl, že mu budou muset nadále zůstávat podřízení. Nebyli to andělé, ale lidé a Ježíš si to uvědomoval a otevřeně o tom s nimi hovořil.

Matouš 10,1 zachycuje: „Zavolal si svých dvanáct učedníků a dal jim pravomoc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a aby uzdravovali každou nemoc i každou slabost.“

Později ve stejné kapitole Ježíš učedníkům řekl: „Kdo nalezne svou duši, ztratí ji; a kdo ztratí svou duši kvůli mně, nalezne ji.“ (verš 39)

Všimli jste si toho? V prvním verši dává Ježíš učedníkům autoritu nad zlými duchy, nemocemi a chorobami. To je pořádná porce autority! Ve verši 39 je ovšem vybízí, aby se vzdali kontroly nad svými životy.

Jak to tedy je? Byla nám svěřena autorita nebo se máme odevzdat a cele podřídit? Ježíš by řekl: „Obojí současně!“

Stejné napětí zažíváme všichni – členové týmu i pastoři. Často týmům říkám: „Máte autoritu, ale musíte se také podřizovat Bohu, své duchovní autoritě a jeden druhému. Máte svobodu, ale musíte také pracovat v rámci hranic. Máte osobní vizi, ale musíte se také podřídit vizi svého pastora a podporovat ji.“

Kultura respektu, důvěry a úcty nevzniká sama od sebe. Abychom se vyhnuli odcizování vedoucích, musíme pozitivní kulturu budovat a chránit.

Kultura respektu, důvěry a úcty nevzniká sama od sebe. Abychom se vyhnuli postupnému odcizování vedoucích, musíme pozitivní kulturu budovat a chránit. Vaše schopnost řešit tento problém ochrání váš sbor nebo organizaci a zároveň vám dovolí trvale rozvíjet ty, které vám Bůh svěřil do péče.

Pokud jste součástí týmu, usilovně pracujte na tom, abyste proti odcizení bojovali ve svém vlastním srdci, motivech a mysli. Vaše povolání, cíle a role jsou větší než frustrace a zranění, která možná zažíváte.

Když děláme pokroky my, dělá pokroky i Boží království. Pojďme růst společně.