Vést sám sebe představuje úkol pro každého. Od útlého věku si začínáme osvojovat jednoduché dovednosti sebeřízení. Dokonce i batole, které se učí chodit na nočník, se musí učit samo rozeznávat okamžiky potřeby a správné odpovídající následné kroky.

S tím, jak rosteme, se sebeřízení stává stále náročnějším. Naučit se vést sebe sama je celoživotní úkol – od hospodaření s časem po prioritizaci úkolů, od přípravy rozpočtu po jeho dodržování, od stanovování cílů po jejich naplňování. Chodit na nočník jsme se naučili všichni, ale jen málo z nás si plně osvojilo schopnosti sebeřízení.

Čím výše v oblasti vůdcovství stoupáte, tím více odpovědnosti vám přibývá a tím důležitějším se sebeřízení stává. Vést církev není snadné – zejména v současné atmosféře všudypřítomné společenské zloby a rozdělení. Vést ostatní je náročné, avšak tou nejnáročnější osobou, kterou kdy povedete, jste vy sami.

Dokonce i zkušení vedoucí mívají někdy problém udržet si své soustředění a zacílení, nepřestávat se rozvíjet, dorůstat do stále vyšší úrovně vedení, rozvíjet zdravé vztahy a udržovat své emoce na uzdě. Při vedení sebe sama budeme všem těmto výzvám čelit.

Ať už patříte k zaměstnancům sboru, misionářům, vedoucím pastorům nebo oblastním vedoucím, musíte nejprve vést sami sebe. Někteří to nazývají uměním. Já to nazývám těžkou dřinou!

Osobně se stále učím vést sám sebe. Nejsem v této oblasti odborník, ale objevil jsem devět principů, které mohou být užitečné i pro vás.

1. Předem se rozhodněte pro postoj, jaký zaujmete.

Zvažte předem potenciální scénáře a rozhodněte se, jak na ně budete reagovat. Jak se například zachováte, pokud vám někdo zkritizuje kázání? Co jiného uděláte, až budete mít příště chuť vylít si hněv na svého spolupracovníka? Jak zareagujete, když hlasování na schůzi správní rady nedopadne dle vašich představ?

Předem promyšlené řešení podobných situací nám pomáhá lépe se rozhodovat v krizových momentech. Když se dostaneme pod tlak, máme tendenci sklouzávat zpět ke své staré povaze. Abychom se tomu vyhnuli, dělejme správná rozhodnutí s předstihem.

Nemám rád konflikty. Když se do konfliktu dostanu, je mou přirozenou reakcí stáhnout se. To však není vždy zdravý způsob vedení. Proto jsem se rozhodl před napětím neutíkat.

Před několika měsíci jsem se cítil zrazen blízkým přítelem a členem našeho týmu. Mou první instinktivní reakcí by bylo stáhnout se a nevěnovat mu čas a pozornost. Jelikož jsem si však svou reakci předem promyslel, při nejbližší příležitosti jsem se s ním sešel. Jakmile jsme si domluvili schůzku, neměl jsem už možnost změnit názor nebo se stáhnout.

Podobně jsem se předem rozhodl, co konkrétně budu řešit ve svém manželství. Když se stane něco triviálního, nestěžuji si. Proč? Předem jsem se rozhodl nechat to plavat.

Jednu z klíčových pasáží Písma týkající se sebeřízení nalézáme ve Filipským 2,5-8:

„Mějte tedy v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši. Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži.“

Ježíš si svůj postoj ujasnil již před křížem. Dokázal mlčet, když byl urážen a bit, protože se předem rozhodl pro postoj pokorného a poslušného služebníka.

2. Držte se jednou přijatých rozhodnutí.

Poté, co jste předem učinili příslušná rozhodnutí, se jich musíte aktivně přidržet.

Řekněme například, že se rozhodnete dostat do formy tím, že budete pětkrát týdně cvičit. Naplnit přijaté rozhodnutí znamená, že se svého závazku přidržíte, i když se vám právě chce dělat něco jiného. Nebo pokud se rozhodnete zůstávat ve všech situacích pozitivní a zdržovat se kritických poznámek, možná budete muset na nějaký čas mlčet, dokud se nenaučíte přicházet s pozitivními komentáři.

Většina lidí dokáže činit dobrá rozhodnutí. Rozdíl mezi lidmi, kteří účinně dokážou či nedokážou vést sami sebe však spočívá v každodenním naplňování těchto rozhodnutí.

Lidé slabí v sebeřízení se nedrží vlastních zásad a namísto toho se řídí tím, co jim v danou chvíli připadá správné. Může to ovšem vést k nezdravým vztahům, špatným finančním rozhodnutím a přešlapům ve službě.

Jako křesťané se nerozhodujeme jen na základě své vůle, ale i na základě duchovní sebekázně. Apoštol Pavel píše o tom, že potřebujeme „zajímat každou myšlenku, aby byla poslušná Krista“ (2. Korintským 10,5).

Vaše myšlenky nemusí být vždy správné. S pomocí Ducha svatého je však můžete ovládnout a bez ohledu na momentální emoce jednat správně.

3. Žijte nesobecky.

Filipským 2,3-4 říká: „V pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe. Nevěnujte pozornost každý jen vlastním zájmům, nýbrž každý i zájmům těch druhých.“

Sebeřízení je více než život podle vlastních priorit. Jde o život podle priorit, které pro váš život stanovil Ježíš.

Nedostatek sebeřízení často vyvěrá ze sobectví. Víme, co je správné, ale raději uděláme něco jiného. Víme, že nemáme dávat průchod hněvu, ale štve nás, co někdo udělal. Víme, že nemáme být kritičtí a uštěpační, ale nesouhlasíme s jednáním ostatních. Víme, že reagujeme nesprávně, ale daná situace prostě není fér.

Slabé sebeřízení se projevuje opakovaným používáním slov „já“ a „moje“. Chceme-li dobře vést sami sebe, potřebujeme upřednostnit myšlenky, pocity a potřeby ostatních. Musí v nás zakořenit způsob myšlení, kdy nejprve uvažujeme o druhých a teprve potom o sobě.

Sebeřízení je více než život podle vlastních priorit. Jde o život podle priorit, které pro váš život stanovil Ježíš. Nezáleží na tom, co chcete vy; důležité je pro vás to, co chce on. Co Písmo považuje za správné dělat? Jak můžete dát Boha a druhé lidi na první místo a následovat tím Ježíšův nesobecký příklad?

4. Poznejte vlastní silné i slabé stránky.

Mám přítele, který je ve své organizaci vysoce postaveným vedoucím pracovníkem. Je kompetentní a chytrý, ale má pověst člověka, který lidi využívá, namísto aby si jich vážil. Můj přítel si bohužel neuvědomuje, jak jeho styl vedení ubližuje těm, které vede.

Pro vedoucího je nebezpečné, když si neuvědomuje své vlastní slabiny. Efektivní vedoucí sám u sebe hledá oblasti, které potřebuje zlepšit a vyzývá ostatní, aby ho na jeho nedostatky upozorňovali.

Co nevidíte, to nikdy nezměníte. Co nezměníte, stane se zvykem. Vaše zvyky se stanou vaším životním stylem. Lídři, kteří nedokážou rozpoznat své osobní nedostatky, si nakonec vytvoří nezdravé návyky.

5. Pokud míříte špatným směrem, zastavte se.

Když byl můj syn Parker malý, měl tendenci špatné situace ještě vyostřovat. Pomohl jsem mu naučit se rozpoznávat, kdy se situace ubírá špatným směrem. Pokud ji Parker nemohl zvrátit, dokázal potom alespoň zastavit její negativní dynamiku.

Stejně jako Parker mnoho lidí postupuje od špatného k horšímu. Namísto aby se zastavili, vrší jedno špatné rozhodnutí za druhým. Efektivní vedoucí včas rozezná, že se ubírá špatným směrem a své chování zastaví.

6. Vypěstuje si zdravé návyky a vytrvejte v nich.

Rozhodnutí vedou k činům. Opakované činy vedou k návykům. Vedoucí, který účinně vede sám sebe, si pěstuje zdravé návyky a vytrvává v nich.

Pokaždé se mi nechce cvičit. Některá rána jsem unavený nebo líný. Ale na základě svého rozhodnutí jsem si vypěstoval návyk a učinil ho jednou ze svých priorit. Pokaždé, když se svým rozhodnutím řídím, ukládám si svůj návyk hlouběji do své mysli i do svého rozvrhu.

I vy máte své návyky. Každý je má. Tak proč si nevypěstovat nějaké dobré? To úžasné na návycích je, že si je můžete sami vybrat.

Pavel k pěstování zdravých návyků vyzval Tesalonické:

„Žádáme vás, bratři, abyste uznávali ty, kteří mezi vámi namáhavě pracují, jsou vašimi představenými v Pánu a napomínají vás. Převelice si jich v lásce važte pro jejich práci; žijte mezi sebou pokojně. Vyzýváme vás, bratři, napomínejte neukázněné, potěšujte malomyslné, ujímejte se slabých, mějte trpělivost se všemi. Hleďte, aby nikdo neodplácel nikomu zlým za zlé, ale vždy usilujte o dobro k sobě navzájem i vůči všem. Vždycky se radujte. Neustále se modlete. Ve všem vzdávejte díky, neboť toto je pro vás Boží vůle v Kristu Ježíši.“ (1. Tesalonickým 5,12–18).

Zde je uveden celý seznam dobrých návyků. Milujte své vedoucí, respektujte je a prokazujte jim úctu. Řešte konflikty. Varujte lidi, kteří se chystají učinit špatná rozhodnutí. Povzbuzujte. Pomáhejte potřebným. Buďte trpěliví a laskaví. Rozhodujte se radovat se. Modlete se. Vyjadřujte vděčnost. Tyto návyky jsou pro Boží lid dnes stejně důležité jako v Pavlově době.

7. Vždy se chovejte správně – na veřejnosti i v soukromí.

Nechovám se správně jen tehdy, když jsem v přítomnosti svého oblastního superintendenta. Oceňuji jeho vůdcovství a následuji ho. Zároveň však vedu sám sebe a jednám správně, i když mi není nablízku. Usiluji o to, abych byl stejným člověkem v církvi i doma, na veřejnosti i v soukromí.

Člověka, který má problémy s vedením sebe sama, rozeznáme jednoduše skrze nesoulad jeho chování v různých kontextech. Pastor, který káže proti pití alkoholu, ale na dovolené popíjí pivečko, selhává v sebeřízení. Zaměstnanec, který sice respektuje své autority, ale špatně zachází s těmi, kteří jsou pod jeho dohledem, selhává v sebeřízení. Biblický učitel, který druhé povzbuzuje k dávání desátků, ačkoliv to sám nedělá, selhává v sebeřízení. Diákon, který v církvi mluví vždy slušně, ale za volantem si často sprostě zanadává, selhává v sebeřízení.

Jestliže nedokážete účinně vést sami sebe, proč by vás ostatní měli chtít následovat?

Pavel církvi v Korintu napsal: „Napodobujte mě, jako i já napodobuji Krista“ (1. Korintským 11,1). Když lidé následují váš příklad, napodobují Ježíše?

Jestliže nedokážete účinně vést sami sebe, proč by vás ostatní měli chtít následovat? Dobří vedoucí ve všech situacích – veřejných i soukromých – vykazují stejnou integritu a celistvost ve svém jednání. Jejich charakter se neodvíjí od situace. Jejich vůdcovství je transparentní a lidé si takového člověka váží, důvěřují mu a rádi ho následují.

8. Jednejte správně, i když je to těžké, drahé či nepohodlné.

Každý dokáže jednat správně, když za to dostane odměnu. Každý dokáže jednat správně, když se někdo dívá. Každý dokáže jednat správně, když dělá to, k čemu ho někdo zaúkoloval.

Lidé, kteří účinně vedou sami sebe, konají správně i tehdy, když za to nedostanou okamžitou odměnu, když se o tom nikdo nedozví, když jim to nikdo nenařídil, když je to drahé, nepohodlné, nepříjemné či namáhavé. Předem se rozhodli jednat správně na základě svého pevného vnitřního přesvědčení.

9. Zůstávejte závislí na Bohu.

Vést sám sebe je obtížný úkol. Bez pomoci Ducha svatého jde v podstatě o úkol nemožný! Lidé, kteří účinně vedou sami sebe, si uvědomují své slabosti a vědí, v jakých oblastech mají sklon selhávat. Nejsou duchovně pyšní, ale zůstávají pokorní a denně se spoléhají na vedení Ducha svatého a na Boží moudrost.

Přísloví 2,6–11 popisuje, jaké výhody přináší závislost na Bohu:

„Vždyť moudrost dává Hospodin a z jeho úst pochází poznání a rozumnost. Uchovává úspěch pro přímé, je štítem pro ty, kdo žijí bezúhonně, střeží stezky práva a chrání cestu svých věrných. Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, každé dobré stezce, neboť moudrost vstoupí do tvého srdce a poznání tvou duši potěší; rozvaha bude tebe chránit, rozumnost tě bude střežit.“

Cesta k sebeřízení je náročná. Kdykoliv už si myslím, že jsem na správné cestě, vyvstane přede mnou nová výzva.

V tomto období pro mě účinné sebeřízení často spočívalo v tom, že jsem zavřel obrazovku svého notebooku, zavřel i svá ústa a rozhodl se milovat ty, s nimiž nesouhlasím.

Během pandemie covidu jsem se musel více než kdy jindy cvičit v sebeovládání. Mám totiž na všechno svůj názor. Některé z mých názorů dokonce mohou být správné. Zároveň ale vím, že veřejné sdílení mých názorů by mohlo v mém sboru způsobit rozdělení a zbytečné problémy. Navíc by mě jako vedoucího zbytečné veřejné diskuze na různá témata jen rozptylovaly.

Měl jsem nutkání se hlasitě a jasně vyjádřit. Poradit ostatním, co mají dělat. Obhájit správnost svého názoru. Dát veřejnou výzvu těm, kteří se po pandemii ještě nevrátili do církve. Ventilovat na sociálních sítích svůj hněv a své emoce. Věděl jsem však, že nic z toho nepřispěje k rozvoji Božího království a k budování Boží církve.

V tomto období pro mě účinné sebeřízení často spočívalo v tom, že jsem zavřel obrazovku svého notebooku, zavřel svá ústa a rozhodl se milovat ty, s nimiž nesouhlasím.

Nikdo neříká, že sebeřízení je snadné! Jde o cestu, celoživotní úkol. Člověk, jenž účinně vede sám sebe, je lépe připraven vést ostatní a být dobrým lídrem zdravé a životodárné organizace.

Chcete-li vést sami sebe, musíte si uvědomit, co děláte a jak to vnímají ostatní. Zde je několik klíčových otázek, které je dobré si položit:

1. S jakými zlozvyky či sklony se potýkám?
2. Jak mě lidé vnímají?
3. Zažívám v současné době osobní růst?
4. Jsem obklopen lidmi, kteří pro mě představují výzvu k růstu?
5. Když udělám chybu, co ji nejčastěji způsobuje?
6. Kdo mi v současné době mluví do života?
7. S jakými lidmi nejčastěji bojuji?
8. Zlepšuji se ve svých vůdčích schopnostech? Proč, nebo proč ne?