Vzpomínáte si na svůj největší zážitek z dětství s Duchem svatým? Mnoho lidí, kteří vyrostli v letniční víře, by nejspíše uvedlo, že jím byl křest v Duchu svatém. Na takové odpovědi samozřejmě není nic špatného, ale zajímalo by mě, zda ji neuvádíme jen ze zvyku.

Osobně mám na detaily tohoto okamžiku poněkud mlhavé vzpomínky. Živě si naproti tomu ale pamatuji na práci Ducha svatého ve svém životě před přijetím křtu i po něm.

Veďme děti k hlubšímu porozumění Duchu svatému.

Vzpomínám si například, jak jsem po smrti své prababičky četl Bibli a poprvé jsem zažil, jak mě Duch svatý utěšil.

Nebo si vybavuji, jak jsem se při několika příležitostech modlil za dospělé a oni mi potvrdili, že mě Duch svatý vedl k modlitbám přesně za to, co v danou chvíli potřebovali.

V živé paměti mám i četné případy z mládí, kdy jsem během chval plakal v Boží přítomnosti, zatímco Duch svatý uzdravoval mé srdce.

Sleduji křesťanskou službu dětem po celé Americe a znepokojuje mě, že vyučování o Duchu svatém se často omezuje na letní kempy, kde je hlavní důraz obvykle kladen na přijetí křtu v Duchu svatém.

Příliš často děláme ze křtu vrcholnou zkušenost, místo abychom ho vnímali jako součást prohlubování vztahu s Duchem. Spíše než konečným cílem je křest v Duchu ve skutečnosti jedním důležitým krokem na cestě celoživotního dobrodružství.

Děti by neměly čekat, až vyrostou a postoupí do mládeže nebo mezi dospělé, aby se teprve tehdy naučily chodit v Duchu.

Určitě bychom měli děti povzbuzovat k tomu, aby usilovaly o křest, a radovat se spolu s nimi, když tento dar přijmou. Děti však také potřebují růst v porozumění Duchu svatému a zažívat živé zkušenosti s ním, přesahující rámec jediného okamžiku.

Děti by neměly čekat, až vyrostou a postoupí do mládeže nebo mezi dospělé, aby se teprve tehdy naučily chodit v Duchu.

Pokud mají děti uspět uprostřed soudobé kultury a zrát ve víře, potřebují hlouběji porozumět následujícím třem aspektům služby Ducha svatého:

1. Spasení

Duch svatý nám pomáhá přijít ke Kristu. Jedním z nejvíce nepochopených učení ohledně Ducha svatého je jeho role při našem spasení. Duch Boží usvědčuje naše srdce (Jan 16,8) a uvádí nás do pravdy (Jan 16,13). Při spasení k nám přichází Duch svatý, aby žil v nás (Římanům 8,9).

Když s dětmi mluvíme o Duchu svatém, je důležité jim sdělit, že přebývání Ducha v našich srdcích není totéž co křest v Duchu. Když děti přijmou Ježíše za svého Spasitele, měli bychom je učit, aby navázaly s Duchem svatým vztah a naučily se poddávat jeho vedení. Duch je tím, k němuž bychom je měli posílat pro útěchu a pomoc.

Existuje několik způsobů, jak můžeme dětem pomoci pochopit tento aspekt působení Ducha svatého. Jednoduchým začátkem je představit jim jednotlivé charakteristiky a tituly, které Bible Duchu přisuzuje, jako například Pomocník či Utěšitel.

Často s nimi rozmlouvejte o tom, jak Duch svatý dokáže usvědčit naše srdce a ukázat nám pravdu. Vytvářejte příležitosti, aby děti reagovaly, kdykoli čtete nebo učíte Písmo. To jim pomůže s pocitem bezpečí a důvěry vnímat působení Ducha svatého ve svých srdcích a myslích.

2. Posvěcení

Duch svatý nám pomáhá více a více se připodobňovat Kristu. Jedním z nejpodceňovanějších aspektů služby Ducha svatého je jeho úloha při našem posvěcování.

Vysvětlete dětem, že Duch svatý působí v nich a při nich a pracuje v nich na tom, aby se v jejich životech prakticky projevily výsledky jejich spasení (Filipským 2,12-13). Písmo učí, že Duch nám pomáhá říkat „ne“ věcem, které se Bohu nelíbí (Římanům 8,13). Duch svatý chce v našem životě pěstovat dobrý charakter a uvádět nás do ctností jako jsou laskavost, mírnost a sebeovládání (Galatským 5,22-23).

Při výuce dětí míváme tendenci biblické poselství příliš zjednodušovat. Mnohé výukové programy nabádají děti, aby se chovaly jako Ježíš, milovaly druhé nebo se cvičily v trpělivosti. Často však zapomínáme zmínit, že toto ovoce Ducha se projevuje jen díky působení Ducha svatého v našich životech.

Pravidelně na vašich bohoslužbách a v dětských programech vytvářejte dětem prostor k naslouchání hlasu Ducha svatého. Povzbuzujte je, aby si zapisovaly nebo slovy vyjadřovaly to, co jim Duch svatý říká.

Posílí to v nich vědomí toho, že Duch je jejich Učitelem, a vytvoří příležitosti učit se rozpoznávat jeho hlas. Jedině on dokáže uzdravit jejich zranění, promlouvat k jejich srdcím a pomáhat jim, aby se více podobaly Ježíši.

3. Duchovní dary

Křest v Duchu svatém dává křesťanům sílu a odvahu oslovit svět evangeliem (Skutky 1,8). V den Letnic kázal Petr poselství, které vedlo k tomu, že mnoho lidí přišlo k Ježíši. Později apoštolové sdíleli dobrou zprávu široko daleko – a Duch svatý byl s nimi tak, jak jim Ježíš zaslíbil.

Děti potřebují tyto příběhy slyšet. Potřebují také vědět, že Duch Boží chce i skrze ně působit před přijetím křtu i po něm.

Bible říká, že nás Duch vystrojuje speciálními dary a pomáhá nám naplňovat poslání církve (1. Korintským 12,4-11). Duch svatý nás vede a uvádí nás do větších skutků, než jaké dělal Ježíš (Jan 14,12).

Děti potřebují vědět, že Duch Boží chce skrze ně působit před přijetím křtu i po něm.

Když hovoříme o Duchu svatém, potřebujeme se sdílet o záměru naplnění Duchem. Měli bychom vyučovat i o duchovních darech.

Možná váháme, zda máme děti učit všemu, co Nový zákon o Duchu svatém říká. Pokud však budeme o Duchu mluvit pouze v souvislosti se křtem, nechtěně v dětech vypěstujeme mylný dojem, že tato zkušenost je spíše konečnou stanicí než milníkem v jejich rostoucím vztahu s Bohem.

Vytvářejte pro děti příležitosti modlit se jeden za druhého a povzbuzujte je, aby při tom vnímaly vedení Ducha svatého. Je to jednoduchý způsob, jak se děti v bezpečném prostředí učí nechat skrze sebe působit Ducha svatého. Jděte jim příkladem ohledně toho, co znamená nechat se vést Duchem svatým, když se modlí za druhé. Ukazujte jim, jak se modlit s mocí a odvahou.

Mají-li naše děti přežít v kultuře okolní světské společnosti a prospívat ve víře, musí ve svém životě hlouběji porozumět působení Ducha svatého. Je na nás, abychom dětem nejen ukázali na dveře, ale také je vyzvali, aby jimi vstoupili do celoživotního dobrodružství s Duchem.