Uprostřed covidových restrikcí se z většiny pastorů stali televizní evangelisté. Našli jsme si svůj styl a způsob, jak naše kázání a vyučování přenést do online prostoru, abychom nepřestali zvěstovat evangelium a zůstávali v kontaktu s lidmi z našich sborů.

Pastoři brzy hlásili vysoké počty shlédnutí online přenosů, které často převyšovaly jejich předcovidové statistiky. Raduji se z toho, že online bohoslužby shlédlo mnoho lidí, kteří uslyšeli poselství evangelia a odpověděli na ně tím, že svou víru vložili v Ježíše.

Navzdory obtížím pandemie budou mnozí na toto období vzpomínat jako na dobu, kdy Ježíš radikálně proměnil jejich životy. A z toho se raduje celé nebe!

Na druhou stranu však také víme, že covid urychlil trendy, kdy lidé přecházejí od osobní návštěvy církve k sledování online přenosů – a často pak touto formou „navštěvují“ několik společenství najednou.

Křesťany, kteří často navštěvovali různé církve, jsme donedávna nazývali „církevními turisty“. Toto slovní spojení mívalo v našich kruzích negativní konotaci. Nyní se však zdá, že se z virtuálního církevního turismu a virtuální návštěvy shromáždění jako takové stává běžná záležitost.

V rané fázi této pandemie provedla skupina Barna průzkum mezi praktikujícími křesťany, kteří do té doby osobně navštěvovali církev alespoň jednou měsíčně, a došla k následujícím zjištěním:

• 35 % lidí stále navštěvuje svůj původní sbor (osobně nebo online)

• 32 % křesťanů do několika týdnů od propuknutí pandemie úplně přestalo navštěvovat církev (osobně nebo online)

• 14 % změnilo sbor

• 18 % začalo navštěvovat prostřednictvím online prostoru více církví najednou.

Z průzkumu plyne, že celé dvě třetiny pravidelných návštěvníků církve během pandemie radikálně změnily své zvyklosti. To je skutečně hodně vysoké číslo a v tuto chvíli není možné odhadnout dlouhodobé následky této změny. Vyvolává to však několik etických otázek, které si pastoři potřebují zodpovědět.

Tyto otázky se týkají samé podstaty toho, co vlastně znamená být pastorem.

1. Je pastorování místní církve nahraditelné online přenosem kázání? Chceme-li nalézt odpověď na tuto otázku, potřebujeme si nejprve zodpovědět jinou otázku: Kdo je pastor? Podle Bible je pastor pastýřem lidí, náležících ke společenství konkrétní, jemu svěřené, místní církve.

1. Petrův 5,2–3 říká: „Paste Boží stádo, které je u vás; dohlížejte na ně ne z donucení, ale dobrovolně, podle Boha, ne z nízké zištnosti, ale ochotně, ne jako páni nad svým podílem, ale jako ti, kteří se svému stádu stávají vzorem.“

Korespondují s tím i Pavlova slova k efezským starším ze Skutků 20,28: „Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás Duch Svatý ustanovil za strážce, abyste pásli Boží církev, kterou si získal vlastní krví.“ 

Pastorování dle těchto pasáží spočívá v mnohem více úkonech než krmení stáda. Zahrnuje všechny aktivity potřebné k jeho udržování při životě, ochraně a péči. Musíme tedy zvážit, zda tyto možnosti můžeme skrze přenos online divákům adekvátním způsobem zajistit.

2. Umožňuje pravidelné sledování online shromáždění člověku být aktivní součástí sboru? Chceme-li tuto otázku zodpovědět, potřebujeme se zamyslet nad tím, co vlastně znamená být součástí místní církve. Ke klíčovým prvkům členství ve sboru patří závazné smluvní vztahy s ostatními, služba, dávání desátků a možnost někomu zavolat v případě krize či nemoci, aby se za něj modlil.

Členství v místní církvi na dálku je protimluv. Chybí osobní spojení a taková církev už ve skutečnosti není „místní“.

3. Měli bychom pastorovat diváky, kteří současně „navštěvují“ i další společenství? Nárůst praktikujících křesťanů, kteří v současné době navštěvují online shromáždění několika církví najednou, v nás vyvolává otázku ohledně naší zodpovědnosti vůči nim a vůči ostatním pastorům.

Musíme začít tím, že zmapujeme naše online publikum. Potřebujeme se dozvědět co nejvíce o tom, kdo se přihlašuje – kde tito lidé žijí, jaké mají duchovní zázemí a zda jsou nováčky ve víře, v návštěvě církve obecně či jen v návštěvě našeho konkrétního sboru.

Nárůst praktikujících křesťanů, kteří v současné době navštěvují online shromáždění několika církví najednou, v nás vyvolává otázku ohledně naší zodpovědnosti vůči nim a vůči ostatním pastorům.

Kromě toho musíme rozlišit, zda se tito lidé považují za součást naší online církve, nebo jen za náhodné diváky, kteří ve skutečnosti navštěvují jinou církev a podílejí se na jejím chodu.

Znalost toho, kdo nás sleduje, ovlivňuje způsob, jak s nimi komunikujeme. Lidi, kteří navštěvují jinou církev, bychom měli povzbuzovat k věrnosti k jejich domovskému sboru. 

Pastor je v biblické terminologii strážcem stáda. Samotný obsah této metafory předpokládá existenci hranic. Stejně jako pastýř běžně nepečuje o cizí stádo, neměl by ani pastor pečovat o cizí sbor.

Kdo sleduje vaše online bohoslužby neovlivníte. Můžete však podniknout kroky v oblastech, které ovlivnit dokážete – co říkáte, jakou vytváříte kulturu a jaká očekávání u lidí vyvoláváte. Pokud budete křesťany povzbuzovat k tomu, aby byli věrní své místní církvi, bude to čestné a uctivé vůči jejich domovským sborům a pastorům a podpoříte tím jednotu církve.

4. Jaké jsou vzájemné závazky místní církve a jejích členů? Pastoři by měli lidem pomáhat správně rozumět roli církve. Patří k tomu osobní příklad i praktické vyučování o odpovědnostech sboru vůči jeho členům a naopak členů vůči sboru.

Způsob, jakým děláme církev, by lidem nikdy neměl vysílat signál protiřečící Písmu. Neměli bychom ani propagovat modely služby, které z dlouhodobé perspektivy oslabují účinnost církve.

Naše učednictví – online i osobní – musí zahrnovat i vyučování o církvi a osobní zodpovědnosti jednotlivců vůči ní.

Zodpovědností místní církve vůči svým členům je poskytovat jim duchovní péči, vedení, biblické vyučování, modlitby, budování a učednictví. Měla by jim zároveň vytvářet příležitosti k uctívání, společenství a účasti na církevních svátostech.

Zodpovědností členů sboru je modlit se a pečovat jedni o druhé, dávat desátky a dary, sloužit, podporovat a milovat své duchovní vedoucí. Mají přivádět lidi k Ježíši a zapojovat je do církevní rodiny.

Nejsou to nepodstatné věci. Přesto se lidem mohou v lepším případě zamlžit a v horším úplně ztratit ze zřetele v situaci, kdy lidé navštěvují jen online bohoslužby a s místní církví jsou propojeni jen velice volně.

Závěr

Šíře záběru naší služby může přerůst naši schopnost poskytovat lidem duchovní péči.

Dva roky po propuknutí pandemie covid-19 se pastoři stále ptají: „Kde je můj sbor? Kdo je můj sbor? Vrátí se moji lidé? Začali nebo začnou navštěvovat jiný sbor – ať už online, nebo i osobně? Budou nadále navštěvovat můj sbor, ale pouze online? Nebo přestanou chodit do církve úplně?“

Technologie nám nepochybně poskytují možnosti k rychlému a účinnému šíření evangelia. Musíme si teď ale ještě dát práci s tím, abychom zjistili, jak – a zda vůbec – nám technologie mohou pomáhat s rozvojem dalších neméně důležitých aspektů života církve.

Technologie jsou úžasným nástrojem, který bychom však neměli přijímat nekriticky.

Jako pastoři si musíme být vědomi toho, že šíře záběru naší služby může přerůst naši schopnost poskytovat lidem duchovní péči. Může se stát, že naše charisma, strategie růstu, evangelizační tah na branku – a ano, i technologie – dopraví naše poselství k posluchačům, kteří nemají přístup k našim učednickým programům.

Technologie jsou úžasným nástrojem, který bychom však neměli přijímat nekriticky. Pastoři nesou etickou zodpovědnost za možné vedlejší účinky používání těchto nástrojů. Musí proto podnikat kroky ke zmírnění jejich negativních vlivů a zároveň využívat jejich výhody a věrně naplňovat biblické pověření pást Boží stádo.