Pěstujme zdravé prostředí uctívání.
Před založením sboru Saints Community Church (Sbor společenství svatých) v New Orleans jsme s manželem Waynem patnáct let sloužili mládeži jako cestující evangelisté. Během té doby jsme navštívili různé sbory církve Assemblies of God. Některé měly dlouhou tradici, jiné byly založené teprve nedávno. Do jedněch chodilo hodně starších lidí, jiné měli mladou demografickou základnu. Viděli jsme sbory působící na vesnicích, předměstích i ve velkoměstech. Sloužili jsme společenstvím všech velikostí. Jeden týden jsme navštívili sbor, který navštěvovaly tři tisíce lidí, příští sbor sotva o sto členech.
Navzdory zmíněným rozdílům jsme si všimli, že zdravé letniční sbory spojuje jedna charakteristika, překračující veškeré demografické hranice: kultura živého uctívání a aktivního vstupování lidí do Boží přítomnosti. Bez ohledu na velikost či styl církve v takových sborech lidem ze všeho nejvíce záleží na tom, aby zažívali působení Ducha svatého.
Jaké jsou znaky zdravé kultury letničního uctívání? Je to poměrně jednoduché. V první řadě jde o hmatatelný prožitek Boží přítomnosti.
Jack Hayford v knize The Reward of Worship (Odměna za uctívání) píše: „Bůh čeká na lidské pozvání aby se projevil, a uctívání představuje prostředek, jak ho k tomu vyzvat.“
Druhým znakem je aktivní zapojení většiny účastníků bohoslužby do chval a uctívání. V takovém prostředí lidé zpívají, tleskají, zvedají ruce a spoluvytvářejí vše, co se v sále právě děje. Když jsme s Waynem v rámci našeho sabatikalu trávili část našeho času v New Yorku, navštívili jsme několik církví, včetně sboru Brooklyn Tabernacle.
Moc jsme se těšili na tamní věhlasný pěvecký sbor Brooklyn Tabernacle Choir. Když jsme však s několikaminutovým zpožděním vkročili do sálu, uslyšeli jsme nadšený zpěv nikoliv pěveckého souboru, ale všech čtyř tisíc shromážděných lidí! Do té doby jsem něco takového v životě nezažila.
Přemožena dojetím jsem Waynovi řekla: „Sem by měl přijít každý člověk, který bojuje s depresí. Toto je místo uzdravení.“
Také výkon velkého pěveckého sboru na pódiu byl samozřejmě úžasný. Mě ale k slzám dojalo to, jak se do uctívání zapojovalo celé shromáždění.
Rozumím tomu, že zapojit všechny může být někdy náročné. Když jsme kdysi pořádali velké, energické akce pro mládež, bývalo to snadné. Jakmile jsme však před osmi lety založili sbor z nově obrácených lidí v převážně katolickém regionu, nepřipomínalo zpočátku naše sborové uctívání vzlet ke hvězdám, ale spíš nouzové přistání letadla.
Naše kapela a zpěváci byli během chval velice smělí a energičtí. Proč se k nim ale lidé nepřidávali? Během prvních dvou let jsem byla natolik frustrovaná, že jsem se musela týden za týdnem kousat do jazyka, abych na shromáždění lidi veřejně za jejich vlažnost nepokárala.
Upřímně jsme se tehdy modlili za to, aby Bůh proměnil naše srdce i srdce členů našeho sboru, a ukázal nám, co máme dělat. Tehdy nám došlo, že lidi obviňujeme zbytečně. Nenaučili jsme je totiž tomu, jak vstupovat do uctívání, ani jsme ve sboru nepěstovali prostředí, které by jim v tom pomohlo.
Jakmile jsme přehodnotili své priority a změnili strukturu shromáždění, začali jsme pozorovat průlomy, jaké nezpůsobí nikdo a nic než přítomnost Ducha svatého.
Jakmile jsme přehodnotili své priority a změnili strukturu shromáždění, začali jsme pozorovat průlomy, jaké nezpůsobí nikdo a nic než přítomnost Ducha svatého.
Nedávno jsme se jako sbor sloučili s jiným, déle existujícím sborem. V důsledku toho se našich bohoslužeb teď účastní mnoho věrných křesťanů, kteří si ale za desítky let chození do církve nepřivykli aktivnímu zapojení do programu bohoslužeb. Lekce, které jsme si odnesli ze zakládání sboru, nyní využíváme k tomu, abychom také jim pomohli více se zapojit.
Když mluvíme o zdravé kultuře uctívání, mnoho vedoucích okamžitě uvede jako prioritu číslo jedna snahu o co nejlepší kvalitu a dokonalost. Je v tom však jeden háček. Viděla jsem řadu sborů s velice kvalitním výkonem kapely a vedoucího chval na pódiu, kterému ale shromáždění jen pasivně naslouchá.
A naopak, zažila jsem i sbory, v nichž jejich pravidelní návštěvníci uctívají tak divoce a ohnivě, až přehnaně dlouhý, excentrický blok chval vytváří nepříjemné prostředí pro lidi přicházející do sboru zvenčí a vyčerpává lidi natolik, že během kázaného Slova jsou již unavení a příliš ho nevnímají.
Jak můžeme jako pastoři a vedoucí bohoslužeb nalézt správnou rovnováhu a pěstovat zdravé prostředí uctívání v Boží přítomnosti? Zde jsou čtyři lekce, kterým jsme se za dobu naší služby naučili:
1. Vyučujte a povzbuzujte
Jestliže se naši lidé aktivně nezapojují do chval, často je to zapříčiněno tím, že je tomu nikdo nevyučil. Možná vyrůstali v liturgičtějším prostředí, anebo nemají vůbec žádnou církevní historii. Nesmíme automaticky předjímat, že lidé vědí, jak se mají do uctívání zapojit – a že se vůbec mají zapojit.
Jestliže se naši lidé aktivně nezapojují do chval, často je to zapříčiněno tím, že je tomu nikdo nevyučil.
Nic neodradí shromážděné lidí od uctívání tak jako vedoucí, který je kárá za jejich laxnost. Vedoucí chval potřebují sami sebe vidět jako učitele, kteří lidi povzbuzují do chval a vysvětlují jim, jak se do nich mohou zapojit.
Vytvořte si seznam témat, kterým byste mohli vyučovat v úvodních minutových promluvách. Například: Proč se scházíme při bohoslužbě k uctívání? Proč zvedáme ruce? Jak zpívat v Duchu?
To je jen několik příkladů témat, která já sama jako vedoucí chval v úvodu bohoslužeb pokrývám. Tyto lekce často opakuji a dávám lidem příležitost, aby je uváděli do praxe.
2. Správně blok uctívání načasujte
V minulosti jsme zpívali tři písně a blok uctívání trval okolo osmnácti minut. Když jsme pak přidali čtvrtou píseň a prodloužili čas chval na dvacet pět minut, projevila se dramatická změna k lepšímu. Dodatečný čas vytvořil více prostoru pro Boží pohyb a přítomnost Ducha svatého.
Někteří vedoucí mohou být naopak zaskočení tím, že naše chvály trvají jen necelou půlhodinku. Vychází to však z našich zkušeností. Vypozorovali jsme, že jakmile část bohoslužby věnovaná zpěvu trvá déle, lidé se unaví a hůře se potom soustředí na kázané poselství. Navíc je vždy možné zařadit závěrem shromáždění další píseň nebo pozvat lidi dopředu k pódiu k modlitbám.
3. Držte se dobře známých písní
Jako vedoucí chval mě brzy přestane bavit zpívat opakovaně stále stejnou píseň. Po čtvrté nebo páté repetici mi začne připadat vyčpělá. Když ale někdy navštívím bohoslužbu v jiné církvi, zjišťuji že je pro mě těžké vstoupit do chval, když neznám jejich písně.
Vzorce návštěvnosti církví se v posledních letech změnily a covid situaci dále zkomplikoval. Dorazit na shromáždění dvakrát měsíčně je nyní považováno za věrnou docházku. Jakmile se mi nějaká píseň ohraje a omrzí, mnoho lidí ji slyšelo jen jednou či dvakrát. V důsledku toho písně častěji opakuji a méně často zařazuji nové. Na každé nedělení shromáždění se navíc snažím zařadit alespoň jednu píseň, která je starší než deset let, a nevyhýbám se ani starým duchovním písním.
Lidé, kteří se po měsících nepřítomnosti pomalu vracejí zpátky na nedělní shromáždění, nebudou hudbu znát, i když sledovali online shromáždění. Z toho důvodu se snažím nezařazovat více než jednu nebo dvě nové písně měsíčně. Nejde totiž o to, jak chvály prožívám já, ale o to, aby se v nich lidé cítili svobodně a zapojili se.
4. Buďte příkladem
Jak se lidé naučí uctívat, když jim vedoucí nepůjdou příkladem? Jak můžeme očekávat, že se sbor zapojí, pokud to neděláme my sami?
Nedopusťte, aby vás rozptylovaly vaše úkoly a rozhovory, které klidně mohou proběhnout i jindy. Nedovolte jim bránit vám v tom, abyste se spolu s ostatními ve sboru zapojovali do uctívání. Vstupujte aktivně na shromážděních do Boží přítomnosti.
V naší místní církvi jsme požádali všechny pastory a vedoucí, aby na shromáždění přicházeli dříve a sedali si do předních řad. Je na ně dobře vidět a přirozeně tak do chval strhávají i ostatní, od dětí a mládeže až po starší sourozence.
Jít příkladem však přesahuje rámec toho, co lidé vidí v neděli ráno. Vedoucí se potřebuje stát modlitebníkem, i kdyby byl jediným člověkem ve sboru, který Boží volání k modlitbám přijal. Musíme se s Bohem setkávat o samotě a z přijatého požehnání pak rozdávat ostatním.Ať naše srdce přetékají uctíváním a jsou inspirací pro ostatní a pozváním Boží slávy na naše setkání.
