Zde je několik tipů, jak mohou církve co nejlépe sloužit rozvedeným rodinám.
Zeptala jsem se své přítelkyně, jak její sbor reaguje na zprávu o jejím blížícím se rozvodu. Postěžovala si: „Jakmile překročím práh církve, připadám si jako novodobá Hester Prynneová. Jen namísto šarlatového písmene ‚A‘ mám na čele veliké ‚R‘.1 Málokdo chápe, jak ke mně přistupovat. Někteří mě litují, jiní se mi vyhýbají, mnozí mě odsuzují. Nevím, co říct, když se s nimi potkám, a nevědí to ani oni. Možná se budu muset poohlédnout po novém sboru, nebo se prostě budu muset nějakou dobu církvi vyhýbat, dokud vše nevyřeším.“
Člověku takové zjištění rve srdce. Proč lidé pociťují odmítnutí právě tam, kde by měli čerpat uzdravení a naději? Podobné povzdechy od svých klientů často slýchají také manželští poradci. Diana Garlandová píše: „Namísto toho, aby církev lidé považovali za místo, kde mohou sdílet svá břemena s ostatními, některé rodiny se stydí za nejbolestivější břemena svého rodinného života … a proto je před sborem tají. Sbory někdy své zraněné spíše sestřelí, než aby o ně pečovaly. Manželským párům, které procházejí rozvodem, … může připadat pohodlnější opustit církev, než v ní hledat podporu a péči.“1
Církev by měla být prvním místem, kam se trpící lidé předně obrátí při svém hledání útěchy a uzdravení, a ne místem, před nímž utíkají.
David a Lisa Frisbieovi píší: „Církve pravděpodobně takové signály nevysílají záměrně. Přesto mohou rozvedení lidé okamžitě pocítit, že už do sboru nezapadají.“2 Lidé všeobecně uznávají, že rozvod představuje jednu z nejvíce stresujících životních událostí, přesto mnoho církví nevyužívá této příležitosti ke sdílení lásky Krista, který prohlásil: „To je mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako já miluji vás“ (Jan 15,12).
Podle Elizabeth Marquardtové slouží církev jen asi dvaceti pěti procentům rozvedených rodin, které by o takovou službu stály.3 Znamená to, že tisíce církví přicházejí o příležitost sloužit nesčetnému počtu zraněných lidí – a to jak těm, kteří do církve již patří, tak i těm, kteří v ní nejsou. Služba rozvedeným je nepochybně misijním polem, které se bělá ke žni (Jan 4,35).
Jak mohou církve sloužit jednotlivcům a rodinám prožívajícím bolestivou zkušenost rozvodu? Zde je několik tipů, jak mohou církve co nejlépe sloužit rozvedeným.
Čerpejte ze zdrojů, které máte ve svém sboru k dispozici
Využijte zkušeností členů vašeho sboru. Zapojte stabilní, duchovně silné lidi, kteří si sami prošli bolestí rozvodu a uzdravili se z ní, ať už prožili rozvod oni sami nebo jejich děti či jejich rodiče. Povzbuďte a připravte je k tomu, aby kráčeli po boku těch, kteří právě prožívají rozvod, a aby se s nimi spřátelili. Dobrý přítel dokáže do života rozvádějícího se člověka přinést obrovskou změnu – jeho láska a podpora mohou dodat takovému životu nový směr a vizi. Zaveďte a ochraňujte kulturu vycházející z 2 Korintským 1,4: „[On] nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás.“
Církve toho mohou dosáhnout formální i neformální individuální službou jednotlivcům anebo využít práci ve skupinách strukturovaných se záměrem poskytovat lidem podpůrnou síť vztahů a opory.
Postavte se čelem skutečnosti
Pomáhejte lidem naplňovat emocionální potřeby, které rozvod provázejí. Buďte jednotlivcům a rodinám po boku během okamžiků, kdy zažívají zmatek a prudké výkyvy emocí – hněvu, pocitů opuštění, deprese, dezorientace, zrady, odmítnutí, obav, zoufalství, viny a studu. Vyzvěte je, aby se podělili o své příběhy a pocity osobně i ve skupinách. Vytvořte mezi členy sboru prostředí vzájemné péče a soucitu. Udělejte z církve bezpečné místo pro rozvedené a odloučené a umožněte jim, aby se cítili svobodní neskrývat svou zranitelnost a sdílet své myšlenky a pocity. Postavte se čelem ke skutečnosti, že klíčovým spouštěčem mnoha rozvodů je nevěra.
Nerozmělňujte diskuzi tím, že se budete vyhýbat nepříjemným tématům. Nebojte se hovořit o tabuizovaném tématu sexuality rozvedeného člověka. Lidé, kteří po rozvodu zůstali sami, budou v této oblasti nepochybně zažívat boje.
Timothy Keller říká, že nezadaní, kteří touží jít cestou čistoty, „potřebují křesťanské společenství. … Měli by tvořit společenství se svobodnými lidmi, kteří za základ pro výběr partnera nepoužívají světská měřítka – fyzickou krásu a bohatství. … Dalším znakem tohoto společenství by měla být svobodná a otevřená diskuze o tom, jak v životě a vztazích aplikovat biblický pohled na sex. Čím častěji budou svobodní i sezdaní křesťané přemýšlet o biblickém učení týkajícím se tohoto tématu, tím větší podporu budou svobodní cítit v tom, aby se jím řídili.“4 Buďte připraveni ukazovat jim směr a všestranně je povzbuzovat a podporovat v tom, aby uprostřed kultury prosycené sexem činili rozhodnutí, která se líbí Bohu.
Zjevujte kristovu lásku
Milosrdenství přemáhá soud (Jakub 2,13). Budujete při prokazování lásky agapé mosty k lidským srdcím nebo vám v tom brání vaše vnitřní zátarasy? Prokazujte Kristovu lásku lidem, kteří se po rozvodu snaží uzdravit ze své bolesti. Manželé Frisbyovi tvrdí: „Možnost být vyslechnut objektivním posluchačem může znamenat rozdíl mezi stagnací a růstem, mezi uvíznutím v minulosti a sebevědomým vykročením vstříc budoucnosti.“5 Buďte ochotní a dostupní. Naslouchejte a nechte si vyprávět jejich příběh. „Neste břemena jedni druhých, a tak naplňte zákon Kristův“ (Galatským 6,2). Jako pastoři mluvte z kazatelny otevřeně o specifických zraněních doléhajících na každého, koho nějakým způsobem postihl rozvod. Projevovat tímto způsobem lidem podporu je obzvláště důležité během svátků tradičně trávených v rodinném kruhu (Vánoce, Velikonoce, Díkůvzdání, Den matek, Den otců). Pokud lidé v těchto obdobích pocítí vaši vnímavost, dá jim to najevo, že jste na jejich bolest nezapomněli.
Rozvíjejte programy pro děti a mládež
Investujte čas a prostředky na řešení emocionálních potřeb a nejistot dětí postižených rozvodem. Většina rozvodů se týká dětí. V Matoušovi 18,5 Ježíš prohlašuje: „Kdo přijme jedno takové dítě na základě mého jména, mne přijímá.“ Garland píše: „Starším dětem a dospívajícím pomůže, když se seznámí s realitou existence procesu truchlení a o tom, že ho nezažívají samy. … Děti, zasažené rozvodem, nejčastěji trápí následující potíže a témata: prožívají úzkost a hněv; někdy smutek a tajnou touhu po usmíření rodičů; mají sníženou sebeúctu a obviňují se kvůli tomu, že je rodič, který s nimi nežije, navštěvuje minimálně nebo vůbec; zažívají pocit viny v domnění, že za rozvod mohou zčásti i ony; prožívají rozpolcenou loajalitu nebo směsici nadšení i úzkosti z nového partnera svého rodiče; někdy se snaží soupeřit s novým partnerem (novými partnery) svých rodičů; zažívají rozhořčení, když se nový partner snaží převzít aktivní rodičovskou roli, a zmatek a vykolejení rolí, když dojde k uzavření nového manželství. Upřímný zájem dospělých i vrstevníků ze společenství křesťanů může dítěti prožívajícímu bolest z rodinné situace poskytnout útočiště, místo pro vyjádření pocitů, nalezení podpory a stanovení hranic. Mohou mu pomoci obnovit hravost a normální zapojení do běžných aktivit každodenního života. Tato podpora může přijít přirozeně ze strany křesťanských přátel anebo prostřednictvím obdarovaných a vnímavých vedoucích na setkáních církve. Další formou pomoci jsou cílené skupinové programy na podporu dětí a dospívajících zasažených rozvodem.“6
Způsob, jakým se církev chová k rodičům během rozvodu a jak s nimi komunikuje, má velký vliv na to, jak budou děti vnímat a přijímat církev, až vyrostou. Elizabeth Marquardtová, Amy Ziettlowová a Charles E. Stokes, autoři knihy Does the Shape of Families Shape Faith? (Formuje stav rodin víru?), nabízejí následující doporučení pro pastory, vedoucí mládeže a pracovníky s dětmi a dorostem:
- Vytvořte pro děti z rozvedených rodin bezpečný prostor.
- Naslouchejte dětem z rozvedených rodin. Počítejte s tím, že mohou zpochybňovat smysl víry a procházet v souvislosti s křesťanstvím nelehkými boji.
- Buďte jim vzorem ve víře.
- Pokud žijete v manželském svazku, buďte jim v tom vzorem. Mladí lidé, kterým sloužíte, sledují, jak komunikujete se svým partnerem a jak v praxi naplňujete své manželské sliby.
- Rozvod dokáže zásadním způsobem ovlivnit celý životní příběh člověka. Vedoucí by se tématu rozvodů neměli vyhýbat a měli by ho zvažovat při přípravě diskuzí, vyučování i při sepisování vyznání víry.
- Buďte upřímní a naslouchejte.
- Vězte, že přiznání se k prožitému traumatu a hluboké vnitřní ráně způsobené rozvodem, může hrát v životě mladého člověka prorocký význam a otevřít prostor pro uzdravení a naději.7
- Dejte si práci se zavedením služby rozvedeným rodinám, v nichž žijí smíšené děti více rodičů. Věnujte se specifickým výzvám, kterým takové rodiny čelí.
Způsob, jakým se církev chová k rodičům během rozvodu a jak s nimi komunikuje, má velký vliv na to, jak budou děti vnímat a přijímat církev, až vyrostou.
Zůstávejte zaměření ven
Rozvíjejte příležitosti pro ty, kteří jsou na cestě k zotavení, aby se zapojili do služby. Mějte na mysli, že jeden z nejlepších způsobů uzdravení představuje služba druhým. Rozvedení lidé, kteří jsou na cestě zotavení o něco dále, mohou najít smysl a naplnění v tom, že pomáhají druhým projít cestou, kterou mají sami za sebou. Založte programy, které to podpoří.
Zotavení po rozvodu není sprint, ale maraton. Uvědomte si, že uzdravení je dlouhý proces. S největší pravděpodobností potrvá minimálně dva roky, než budou mít jednotlivci pocit, že se „stabilizovali“. Tyto typy programů vyžadují trpělivost a vytrvalost. Učte lidi modlitbě a vytrvalosti a připomínejte jim naději, o níž Pavel hovoří v listu Římanům 12,12: „V naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí.“
Jednou z významných složek každého programu péče o rozvedené by měla být možnost jeho využití v oslovení širšího společenství lidí mimo církev. Mnoho osob, které by jinak neuvažovaly o návštěvě bohoslužeb, je ochotno zajít do církve na setkání podpůrné skupiny, zejména pokud budou vědět, že účast na skupinovém sezení není podmíněna členstvím v církvi. Když už tam přijdou, mají církve jedinečnou příležitost přirozeně je seznámit s dalšími aktivitami a programy, pozvat je k účasti na bohoslužbách, a především jim a jejich dětem představit Kristovu lásku. Mike Clarensau píše: „Potřebujeme se zamyslet nad svým posláním. Ježíš k samařské studni nešel na pokec. Ženě v Šimonově domě projevil lásku proto, aby mohla navázat vztah se svým Stvořitelem. … Byla to láska, kterou lidem prokazoval, jež katapultovala evangelium na přední stránky novin a udělala z Ježíše více než léčitele, který koná zázraky. Láska představovala jeho poselství, láska proměňovala lidské životy, láska uzdravovala.“8
Mírněte konflikty a podporujte usmíření
Snažte se neutralizovat konflikty párů, které se právě rozvádějí anebo o tom uvažují. Mluvte s tím z partnerů, který žádost o rozvod podává, a zdůrazňujte potenciál, možnosti a pozitiva usmíření. Znamená to stavět lidi, čelící hrozbě rozvodu, před jednu z nejpalčivějších voleb – před volbu odpuštění. Toto je váš nejtěžší, často však také nejdůležitější úkol. Zároveň jde o misi, která vám přinese největší vnitřní uspokojení. Při poradenství párům, které se pokouší zůstat spolu, jim pomozte pochopit následující fakt: ačkoliv se jim práce na řešení jejich neshod může jevit jako náročný úkol, byl by neméně náročný i proces rozvodu. Dokud se každý z manželů pokouší pracovat na řešení svých problémů bez ohledu na to, zda se nakonec rozvedou nebo ne, nestojí za to je povzbudit, aby je nejprve vyřešili a teprve potom učinili definitivní rozhodnutí ohledně případného rozvodu?
Buďte závislí na pánu
Zůstávejte ve službě péče o rozvedené závislí na Pánu. Důvěřujte mu, že vás v ní povede a že si ji ochrání: „Pokud Hospodin nebuduje dům, marně se na něm namáhají stavitelé. Pokud Hospodin nestřeží město, marně bdí strážce“ (Žalm 127,1). Povolejte členy sboru k osobním i společným pravidelným modlitbám za tuto službu. Podporujte duchovní růst této služby prostřednictvím učednických programů a skupinek. Závislost na Pánu je klíčem ke každé obnově a každému uzdravení.
Bez ohledu na velikost svého sboru požádejte Pána, aby vám ukázal, jakým způsobem můžete právě teď začít sloužit rozvedeným ve vašem sboru i mimo něj. Snažte se na jejich potřeby reagovat tak, jak to dělal Ježíš – cíleně a s láskou. Rozvod je zničující, ale i po něm máte možnost volby. Buď ho můžete ignorovat, anebo přijmout jeho realitu a zjevovat jeho účastníkům a obětem bezpodmínečnou Kristovu lásku.
Poznámky:
1. Diana R. Garland: Family Ministry: A Comprehensive Guide (Služba rodině: podrobný průvodce), Downers Grove, Illinois: InterVarsity Press, 2012), str. 12.
2. David a Lisa Frisbie: Moving Forward After Divorce: Practical Steps to Healing Your Hurts, Finding Fresh Perspective, Managing Your New Life (Cesta dál po rozvodu: Praktické kroky k uzdravení vašich zranění, nalezení čerstvé perspektivy a zvládání nového života), Eugene, Oregon: Harvest House, 2006, str. 21.
3. Elizabeth Marquardt: Between Two Worlds: The Inner Lives of Children of Divorce (Mezi dvěma světa: Vnitřní život dětí po rozvodu), New York, New York: Crown Publishers, 2005, str. 155.
4. Timothy a Kathy Keller: The Meaning of Marriage: Facing the Complexities of Commitment With the Wisdom of God (Smysl manželství: Čelte spletitosti vašeho závazku Boží moudrostí), New York: Penguin Group, 2011, str. 227–228.
5. Frisbie, str. 27.
6. Garland, str. 234–235.
7. Elizabeth Marquardt, Amy Ziettlow a Charles E. Stokes: Does the Shape of Families Shape Faith? Challenging the Churches to Confront the Impact of Family Change (Formuje stav rodin víru? Výzva církvím, aby otevřeně mluvily o dopadu změn v rodinách), New York: Institute for American Values, 2013, str. 63.
8. Mike Clarensau: From Belonging to Becoming: The Power of Loving People Like Jesus Did (Od náležení k stávání se: Moc Ježíšovského prokazování lásky lidem), Springfield, Missouri: Influence Resources, 2011, str. 78.
[1] Viz knihu Nathaniela Hawthorna Šarlatové písmeno
