Překvapivé lekce, které jsem se naučil od pastorů, jež mají vliv.
Před časem jsem měl výsadu zúčastnit se malé konference s několika velice úspěšnými a vlivnými americkými pastory. Přiznám se, že jsem očekával pózy a vyzdvihování osobností. Díky Bohu jsem se mýlil. K mému překvapení jsem ty nejlepší lekce navíc přijal od samotných účastníků.
Připadal jsem si uprostřed nich méněcenný – jako trpaslík mezi obry – oni mě však přijali mezi sebe a svým příkladem naučili, jak se stát lepším vedoucím a pastorem. Zde je pět poznatků ohledně výkonných vedoucích, které jsem si z konference odnesl:
1. Výkonní vedoucí znají hodnotu času. Ačkoliv jsem na jednotlivá setkání konference přicházel včas, pokaždé se mi zdálo, že jdu pozdě. Pět minut před začátkem každého semináře byli již téměř všichni na svých místech. V prostředí církve a služby, kde se pohybuji, to tak nechodí. Odnesl jsem si z toho poznatek, že výkonní vedoucí si váží svého času i času ostatních. Chodí včas a připravení. Nedoufají, že detaily doladí za chodu. Plánují dopředu.
2. Výkonní vedoucí mají ochotu se učit. Uvědomuji si, že nevím všechno a jsem vždy připravený vzdělávat se, číst, naslouchat vyučování ostatních a dělat si přitom poznámky. Nečekal jsem však stejný přístup od těchto respektovaných, výkonných vedoucích, kteří jsou podle mého soudu již zralí a víceméně všechno vědí. Seděli na okrajích svých židlí s tablety a notebooky na klínech. Pozorně naslouchali ostatním, dělali si poznámky a snažili se od přednášejících něčemu novému naučit. Výkonní vedoucí jsou dostatečně pokorní na to, aby si uvědomovali, že nikdy nebudou vědět všechno. Dobří vedoucí jsou zároveň dobrými studenty. Chtějí se učit, jak růst v životě i ve vůdcovství.
Když jsem si povídal s přítomnými pastory o tom, jak si dělají poznámky, objevil jsem v jejich odpovědích společnou nit. Nejen že si dělají podrobné poznámky, ale doplňují si k nim, co hodlají s tím, co se naučili, udělat. Jak to hodlají uvést do praxe. Zatímco se učí a zapisují si poznámky, tučným písmem si k nim připisují osobní úkoly – kroky, které na základě přijatých informací plánují učinit. Následně tyto kroky realizují.
3. Výkonní vedoucí kladou správné otázky. Bylo vidět, že tito pastoři mají intuitivní schopnost klást vynikající otázky. Z některých jejich otázek jsem se naučil stejně jako z následných odpovědí. Záměrem správných otázek není vyzdvihnout inteligenci tazatele, ale dostat z řečníka dodatečné hodnotné informace. Je lepší klást otevřené dotazy umožňující řečníkovi odpovědět z hlubin svých zkušeností, než uzavřené otázky typu ano/ne. Cílem je přivést ho k tomu, aby začal hovořit o věcech, o nichž by se sám jen málokdy rozhovořil. Správné otázky můžete převzít od druhých a později je při jiné příležitosti sami použít. Mezi mé oblíbené otázky patří: „Za jaké životní a vůdcovské lekce jste zaplatili nejvyšší cenu?“
4. Výkonní vedoucí propojují lidi. K mému překvapení jsme se téměř nebavili o velikosti našich sborů, výši jejich rozpočtů a podobných záležitostech. Tito pastoři ke mně ke mně přistupovali s velkou laskavostí a dávali mi najevo, že mezi ně patřím. Všichni přítomní působili, jako by mezi sebou byli dobrými přáteli – ačkoliv se mnozí na konferenci viděli poprvé v životě. Kladli si vzájemně otázky a s opravdovým zájmem naslouchali odpovědím. Zajímali se jeden o druhého, projevovali si empatii a vzájemně si nabízeli pomoc. Byl to pro mě odzbrojující a povzbudivý zážitek, který ve mně vyvolal pocit sounáležitosti. Uznávám, že ten mi chyběl, protože jsem se do té doby pohyboval spíše ve vůdcovském světě razícím heslo „lidé stojící v čele jsou osamělí.“
Tito vedoucí projevovali zvláštní schopnost navazovat kontakty. Pomáhali každému vnímat, že je jedním z nich. Odnesl jsem si z toho poznatek, že dobří vedoucí mají schopnost propojovat lidi a získávat kontakty. Nejen, že jsou v tom sami dobří, ale pomáhají v rozvíjení této dovednosti i ostatním.
5. Výkonní vedoucí pomáhají ostatním k růstu. Několikrát se mi stalo, že mě pastor, s nímž jsem se právě seznámil, zavedl za svým přítelem se slovy: „Určitě musíš poznat pastora X. Mohl by pro tebe být velikým požehnáním.“ Dávali mi svá čísla mobilních telefonů, nabízeli možnost mentoringu, koučinku a povzbuzování, a nejrůznější zdroje, které pomohou posouvat moji službu vpřed.
Nesnažili se ode mě něco získat. Namísto toho mi pomáhali k růstu. Podobně jako milující rodiče investují do svých dětí, projevovali tito vedoucí mimořádnou štědrost a ochotu. Věřil jsem jim, že chtějí, abych zvítězil, a pokud zvítězím, budou mi nadšeně tleskat z první řady. Upřímně se zajímali o to, aby pomohli k růstu člověku, který jim jejich laskavost možná nikdy neoplatí.
Příklad těchto výkonných vedoucích mě překvapil a mnohému naučil. Přijaté lekce mě nadále formují v mém růstu jako vedoucího.
