Všichni máme své návyky. Na některé jsme hrdí, na jiné ne. Návyk si vytváříme opakujícím se chováním. Nevzniká, když něco uděláme jen jednou. Jde o celou sérii opakovaných zkušeností či opakujících se vzorců našeho chování, které v nás upevní určitou myšlenku, čin nebo reakci. Návyky mohou být buď pozitivní anebo negativní. Nikdy však o nich neplatí obojí najednou.
Naše návyky nás svým způsobem definují. Ku příkladu můžete být znám jako člověk, jenž chodí zásadně včas. Anebo jako ten, kdo do nekonečna pracuje na stejném projektu, ale nikdy na něm neudělá žádný měřitelný pokrok. Ať už jsou naše návyky jakékoliv, zásadním způsobem ovlivňují to, jak nás vnímají lidé okolo nás. Zároveň výraznou měrou určují, zda dokážeme dobře spravovat čas a zdroje, jež nám Bůh svěřil k budování jeho Království.
Naše návyky nás definují.
Při kontaktu s výkonnými církevními vedoucími jsem vypozoroval jednu skutečnost: úspěch přichází jen málokdy náhodou. Ve skutečnosti lze prohlásit, že úspěch těchto vedoucích vychází z toho, že rozvíjeli své dobré návyky a potlačovali své zlozvyky.
Lidé se často ptají na faktory vedoucí k úspěchu církevní služby. Věřím, že vytvoření správných návyků člověku napomáhá k tomu, aby si správně uspořádal priority a zaměřil se na dobrý cíl. Jako člověk, který zasvětil život budování sítě Božího království, věřím, že existuje pět oblastí, na něž bychom se měli zaměřit a vytvořit si v nich patřičné návyky. Není to vyčerpávající seznam. S postupujícím časem nabírám další zkušenosti, a tak je možné, že tento seznam časem ještě upravím. Život se koneckonců dynamicky vyvíjí. Níže vám představuji výsledek mých dosavadních zkušeností. Věřím, že vás může obohatit a pomoci vám k vašemu růstu a rozvoji.
Jedno je jisté a neměnné: budovat síť Božího království nikdy nikoho nezbrzdilo v růstu, neuškodilo mu, ani nezpomalilo Boží jednání skrze jeho lid. Pravý opak je pravdou. Čím širší bude vaše síť vztahů, tím větší získá Bůh příležitost znásobit práci, kterou již děláte.
Chci vám teď předložit pět návyků, které vám mohou pomoci ke zvýšení efektivity při budování Božího království.
Návyk č. 1: Vztahy na prvním místě
Člověk se může snadno nechat pohltit záplavou úkolů a projektů. Neustále se na nás tlačí menší i větší úkoly a povinnosti, které mají tendenci zaplnit celý náš denní rozvrh, ačkoliv bychom některé klidně mohli vyškrtnout. Den má jen dvacet čtyři hodin, z nichž každá má šedesát minut. Jak se svým časem hospodaříme určuje, jaký druh života žijeme a jaký odkaz po sobě jednou zanecháme.
Každý, kdo se již nějakou dobu pohybuje ve službě v církvi, dobře chápe, proč apoštol Pavel hovořil o trpělivosti a vytrvalosti. Neučiníme-li závazek vytrvalosti, pak ve službě jednoduše nemůžeme obstát. Z toho důvodu musíme omezit čas věnovaný horečnatému plnění úkolů a dosahování krátkodobých cílů a ponechat si dostatečný prostor pro dlouhodobé budování vztahů.
Při budování sítě Božího království jde na prvním místě o lidi. Pošlete lidem ručně psaný pozdrav, zavolejte jim, zajeďte za někým, abyste s ním povečeřeli. Když sdílíme naše životy s ostatními, můžeme je obohacovat a být jimi obohacováni. Nevyžaduje to mnoho – jen náš čas.
Při budování sítě Božího království jde na prvním místě o lidi.
Návyk č. 2: Važte si mladých vedoucích
Budoucnost přichází rychleji, než si dokážeme přiznat. Už nejsem tím nejmladším člověkem v místnosti. Cíleně se však obklopuji mladšími vedoucími, abych neztrácel ze zřetele jejich způsob vidění světa. Nahlížejí na věci jiným úhlem pohledu, jinak se rozhodují a mají oproti mně odlišné životní hodnoty. Zavrhovat je jen kvůli jejich věku nebo množství získaných zkušeností však není prospěšné.
Čas od času je důležité vyhodnotit si skladbu našich vztahů. Měli bychom se ujistit, že jsme vyváženě obklopeni lidmi všech věkových skupin: staršími, vrstevníky i mladšími.
Návyk č. 3: Upřednostňujte spolupráci
Nesmíme si plést budování sítě Božího království s naplňováním osobních ambicí. Mají-li naše vztahy v rámci Kristova těla správně fungovat, musíme k ostatním přistupovat s upřímností a čistým charakterem. Nesmíme na druhé lidi nahlížet jako na schody k vlastnímu úspěchu, ale jako na ty, které Bůh do našich životů – či do jistých jejich období – nepřivádí náhodou, ale s konkrétním záměrem.
Spolupráce probíhá nejčastěji tehdy, pokud s ostatními najdeme společnou řeč. Naše osobní nastavení a teologické vzdělání často uzavřou naši mysl, takže na okolní svět hledíme analytickými brýlemi svých vlastních kritérií. V akademickém prostředí takové nastavení může být prospěšné, v reálném světě ovšem představuje zlozvyk, který nás okrádá o schopnost spatřovat Boží dary v lidech, s nimiž se v životě setkáváme a kteří jsou jiní než my.
Nesmíme si plést budování sítě Božího království s naplňováním osobních ambicí.
Návyk č. 4: Zavažte se k dosažení výsledků
Lidé se sbližují, když je spojuje společný cíl. Osvojit si mentalitu Království znamená opustit veškeré majetnické tendence. Naše církve, služby a projekty nám nepatří. Bůh na nás nenahlíží jako na jednotlivé, vzájemně izolované neziskové organizace. Vidí nás jako své děti, jako jednu společnou sílu, která táhne za jeden provaz, aby až do Kristova návratu na zemi ustanovovala Boží království.
Když budeme pracovat společně, dostaví se výsledky a docílíme pokroků. V jednání s ostatními lidmi si potřebujeme pěstovat postoj vzájemné rovnosti. Musíme být ochotní někdy vést a jindy následovat. Dříve, než budeme po druhých požadovat, aby nás chápali, potřebujeme vědět, že rozumíme my jim.
Návyk č. 5: Vyhledávejte u ostatních moudrost
Poznání je dnes laciné. Internet nás uvrhl do informačního věku. Svět neměl nikdy v historii přístup k tolika informacím jako my.
Existuje však velký rozdíl mezi poznáním a moudrostí. Moudrost přichází skrze zkušenosti a můžeme ji získat jedině časem. Platíme za ni velikou cenu – právě proto má takovou hodnotu.
Člověk, který je úspěšný v budování Božího království, si osvojil dvě dovednosti: dokáže klást správné otázky a váží si zkušeností ostatních úspěšných lidí. Moderní technologie otevřely široký prostor pro čerpání zkušeností od lidí z celé planety. Jak úžasná příležitost nabírat moudrost od širokého spektra zralých vedoucích!
Společným jmenovatelem všech uvedených pěti návyků je zaměření na osobní setkávání s reálnými lidmi. Ačkoliv rád při práci využívám veškeré dostupné technologie (a mám-li k vám být upřímný, dělám tak i pro zábavu), nemohou nikdy vynahradit reálnou interakci s lidmi. Technologie nám umožňují zůstávat ve spojení i v době mezi našimi osobními setkáními, nikdy by je však neměly nahrazovat.
Technologie nám umožňují zůstávat ve spojení i v době mezi našimi osobními setkáními, nikdy by je však neměla nahrazovat.
Budování sítě Božího království není aktivitou, jež vydá okamžitou úrodu. Podobně jako když začínáte s čímkoliv novým. Je zapotřebí času, abychom se odnaučili svým starým návykům a osvojili si nové. Pokud se ale zavážete k tomu, že přehodnotíte svůj rozvrh, získáte čas na budování sítě vztahů.
Zavažte se udělat si čas na to, abyste se setkávali s ostatními – nejlépe osobně nebo alespoň telefonicky či přes video-hovor. Pokud je to jen trochu možné, najděte způsob, jak vidět výraz tváře toho, s kým mluvíte. Když můžete vidět, jak se zachmuří nebo jak se mu rozzáří oči, má to větší hodnotu, než jen slyšet jeho či její hlas. Zjistíte také, že ačkoliv práce ve službě církvi čas od času může působit dojmem osamělosti, ve skutečnosti v tom rozhodně nejste sami.
Rozvíjení dobrých návyků souvisejících s budováním sítě Království zvýší náš potenciál v rozvoji církve, jíž sloužíme – uvnitř i navenek. Když tyto návyky uvedeme do praxe, nestaneme se možná slavnými, bohatými a úspěšnými podle kritérií světa. Dáme však Bohu příležitost, aby nás prostřednictvím ostatních lidí formoval a posouval vpřed.
Ježíš mohl vydat jakýsi „nebeský dekret“. Mohl povolat nebeské anděly, aby vyhlásili, že on je Spasitel světa. Namísto toho si ale raději zvolil dvanáct lidí, do kterých během své pozemské služby investoval sám sebe a svůj drahocenný čas. Možná je na čase zvážit, zda nemáme stejné návyky uplatňovat ve službě Bohu také my.
