V čem spočívají poselství, poslání a metody letniční církve dle Matouše 25?

Měl jsem být všímavější. Celé roky jsem žil poblíž narkomanů a prostitutek, ale nevšímal jsem si jich. Když jsem poznal Marisol s jejím netečným výrazem v tváři, spadly mi konečně šupiny z očí. Celé roky žila na ulici a vydělávala si vždy jen na svou příští dávku heroinu. Jak sama vysvětluje, spadla do toho snadno: „Zažívala jsem absťáky, takže jsem zoufale sháněla peníze, abych se znovu sjela.“ Jednoho dne ji jeden její známý odvedl na roh ulice a řekl jí: „Jen tady stůj a snaž se vypadat dobře. Někdo si tě už vyzvedne.“ A skutečně se to stalo. Její život se brzy točil okolo její nové kariéry a stále se prohlubující spirály závislosti a prodejného sexu.

Lidem jako je Marisol se máme tendenci vyhýbat. Zapáchají a mohli by znečistit naše auta, děti… a církve. Několik setkání s lidmi jako je Marisol však hluboce zasáhlo mé srdce. Věděl jsem, že něco musím udělat. Řekl jsem jedné z našich pracovnic: „Vyjdi na ulici a najmi na hodinu pět prostitutek. Zaplať jim, kolik si naúčtují. Nalož je do církevní dodávky a přivez je sem za mnou.“ Udělala, oč jsem ji požádal. Než se vrátila, prostřeli jsme s mou manželkou Elizabeth stůl v jedné z místností ve sborové budově. Na stůl jsme dali nádherný ubrus, koupili vynikající jídlo, zapálili svíčky, ozdobili stůl květinami a donesli své nejlepší nádobí. Jakmile těch pět žen překročilo práh církve, zůstaly stát v němém úžasu. Přivítal jsem je a pozval ke stolu. Když začaly jíst, Elizabeth jim zazpívala krásnou píseň a každé z nich jsme věnovali nádhernou červenou růži. Řekl jsem jim, že Ježíš se na každou z nich dívá jako na vzácnou růži. Pouliční tvrďačky roztály. Plakaly, smály se a objímaly nás. Jedna se přes slzy zahleděla na Elizabeth a řekla: „Takhle krásně se k nám ještě nikdy nikdo nezachoval. Moc vám děkujeme.“ Když se vrátily do dodávky, sáhly do svých peněženek, aby nám vrátily peníze, které jsme jim zaplatili za hodinu jejich času.

Tak začala služba našeho sboru prostitutkám. Od té večeře Bůh v následujících letech změnil mnoho lidských srdcí – včetně toho mého. Náš sbor před těmito ženami zavíral dveře – dokud Bůh nepohnul mým srdcem a nenaplnil je zármutkem… a potom i soucitem a láskou. 

Pohodlí. Pokoj. Čistota. Bezpečí. Příjemné prostředí. Klídek. Kombinace přirozené lidské povahy a vidina „amerického snu“ v nás vytvářejí očekávání životního stylu minimalizujícího rizika a maximalizujícího potěšení. Mnozí občané naší země se vystěhovali z velkoměst na předměstí a do menších měst, aby se vzdálili z dosahu lidí ohrožujících jejich pocit bezpečí. Dává to smysl. Kdo z normálně uvažujících lidí by sebe a svou rodinu vystavoval zbytečnému riziku?

V tom ovšem nespočívají poselství, poslání a metoda letniční církve dle pětadvacáté kapitoly Matoušova evangelia.

Nerozumějte mi prosím špatně. Nedívám se teď na vás, čtenáře, spatra a neodvážil bych se vás považovat za pokrytce. Sám jsem býval tím nejpotřebnějším, nejzmatenějším a nejdivnějším mladým člověkem na světě. Sám jsem patřil k „nim“. Když jsem však během letního městského programu pro mládež poznal Krista, zapojil jsem se do života církve. Po čase jsem ale přestal vnímat potřeby lidí ve svém okolí. Marisol se mi stala budíčkem, hlasitou Boží trumpetou vyžadující mou pozornost. Od té chvíle se můj život – i život našeho sboru – nevratně změnil. Začali jsme žít život letniční církve dle pětadvacáté kapitoly Matouše.

DVA DRUHY MOTIVACE: Kristův vzor a zaslíbení

Jedna z ironií moderní letniční církve spočívá v tom, že se naše srdce a činy liší od srdce a činů toho, jehož nazýváme Pánem. Ježíš se stýkal s prostitutkami, výběrčími daní a hříšníky. V tehdejší kultuře nešlo jen o lidi žijící na okraji společnosti. Představovali všemi opovrhovanou absolutní spodinu. Pyšní náboženští lidé k nim chovali nenávist a odmítali je v přesvědčení, že oni jsou lepší – mnohem lepší – než tito vyvrhelové. Ježíš se s nimi ale přátelil. V evangeliích čteme o jeho interakcích s nimi a vidíme, že je nevyučoval od kazatelny a nevyzýval je k pokání. Když kolem nich procházel po ulici, nekývl jim jen nenápadně na pozdrav. Ježíšův postoj neměl podobu pouhé tolerance. Miloval je.Upřímně, hluboce, vřele, vytrvale ze srdce je miloval. A oni to věděli.

Krátce předtím, než vojáci zatkli Ježíše a židovští vůdci ho falešně usvědčili, odsoudili a popravili, dal Ježíš lidem jasné a autoritativní instrukce ohledně svého Království. Vysvětloval, že jednoho dne všichni staneme v slávě před Králem, abychom vydali počet ze svých životů. Skutky lidí tehdy vyjeví skrytý obsah jejich srdcí. Ježíš jim tehdy řekl: „Potom řekne Král těm po své pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte do dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, žíznil jsem a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a ujali jste se mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘

Tehdy mu spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě spatřili hladového a dali jsme ti najíst, nebo žíznivého a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě spatřili jako cizince a ujali jsme se tě, nebo nahého a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě spatřili nemocného nebo ve vězení a přišli jsme za tebou?‘ 

Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili‘“(Matouš 25,34-40).

V některých sborech či městech však podobné lidi téměř nenajdeme. Nespočetné rodiny se raději odstěhovaly, než aby sdílely stejné místo s hladovými, žíznivými, nahými a nemocnými nebo s imigranty či kriminálníky. Péče o znevýhodněné však měla vždy místo v Božím srdci. Písmo obsahuje plno Božích proseb a přikázání týkajících se prokazování milosrdenství a práva osamělým a opovrhovaným – zejména pak vdovám, sirotkům, cizincům a chudým (viz Deuteronomium 10,17; Žalm 146,7–9; Micheáš 6,8; a Zacharjáš 7,10–11). V Rút 2,4–10 Boáz ochrání Rút, nenáviděnou, zranitelnou moábskou ženu, a štědře ji zaopatří.

V Ježíšově podobenství o péči o potřebné vidíme, že naplňování Velkého přikázání musí vycházet z životů Králových služebníků, kteří přinášejí ovoce. Milosrdní lidé v tomto podobenství projevují svou lásku k Bohu celým srdcem skrze nesobecké projevy lásky vůči druhým a neočekávají nic nazpět. Podobenství zrcadlí pravý letniční soucit a povahu letniční církve dle Matouše 25.

Pastor Francis Chan ve své knize Crazy Love (Bláznivá láska) sdílí výsledek svého pozorování: „Lidé, kteří jsou posedlí Ježíšem, na prvním místě nepečují o vlastní bezpečí a pohodlí. Mnohem více se starají o příchod Božího království na zem, než o to chránit se ve svých životech před bolestí či nepohodlím.“¹ 

Ježíš jde oproti pokynům Staré smlouvy v oblasti péče o potřebné ještě o krok dále. Jeho výroky obsahují povzbuzení i naléhání. Ježíš se totiž s potřebnými natolik ztotožňuje, že si naše chování k nim bere osobně – jako bychom přistupovali k němu samému. Odměnou nám pak není cosi abstraktního, co obdržíme jednou v nebi. Naše odměna spočívá v tom, že svými dobročinnými skutky těšíme Krále. Když naše srdce zformuje láska a moc Božího Ducha, následujeme Ježíšův vzor a staráme se o „ty nejmenší“. Ježíš se stal „tím nejmenším z nejmenších“, když opustil slávu nebes, aby byl kvůli nám ponižován, vysmíván a zabit. Když letniční sbory ve svých městech pečují o potřebné, pečují tím i o něj … on si toho všímá.

Do ulic

Síla těchto krásných, inspirativních biblických pasáží rychle vymizí, nebudeme-li mít plán, strategii a trochu odvahy. Nesklidíme požehnaní, když budeme s trpícími a potřebnými pouze soucítit; požehnaní obdržíme, když jim prakticky pomůžeme – když pro ně něco hmatatelného uděláme. Dovolte mi přiložit několik tipů.

Všímejte si jich

Získejte data od statistického úřadu, radnice, neziskových organizací a dalších agentur, které vám pomohou zmapovat situaci ve vašem městě. Nebo se jen projděte městem a jeho čtvrtěmi. Proste Boha, aby vám otevřel oči pro závislé, chudé či duševně nemocné lidi, přistěhovalce, svobodné matky, těhotné dospívající, prostitutky, pasáky a další lidi, kterým se běžně vyhýbáme. V každém městě i obci mají lidé relativně nedaleko od sebe místa se zaparkovanými obytnými přívěsy nebo vybydlenými domy či byty, v nichž počet ubytovaných vysoce převyšuje oficiální kapacitu. Statistiky jsou vskutku alarmující. Po celém světě existuje například 27 miliónů obětí obchodu s lidmi – většinou jde o dívky ve věku dvanáct až čtrnáct let. FBI odhaduje, že v naší zemi hrozí 293 000 dětí, že budou zneužity v obchodu s bílým masem.² 46,2 miliónů Američanů (patnáct procent obyvatel) žije pod hranicí chudoby.³ Nedávná studie prokázala, že 23,5 miliónu lidí v naší zemi v minulosti podstoupilo léčbu související se zneužíváním drog či alkoholu.⁴ Organizace The National Task Force on Prostitution (Národní pracovní skupina pro prostituci) odhaduje, že ve Spojených státech má více než milión žen zkušenosti s prostitucí a většina z nich je současně závislá na drogách.⁵

Občas si lidí z okraje společnosti i povšimneme, avšak bez soucitu ve svých srdcích a slz ve svých očích. Mnozí z nás v sobě máme hluboce zakořeněné předsudky. Podvědomě jsme si svět rozdělili na dvě kategorie lidí – „my“ a „oni“. Máme nedůvěru vůči lidem, kteří se neoblékají stejně jako my, mluví s přízvukem (nebo náš jazyk vůbec neovládají), podivně zapáchají a zvláštně se stravují. Bojíme se, aby se „tito lidé“ nenastěhovali do našich sousedství, nezničili nám naše školy, nepřipravili nás o práci a nebrali užitek z benefitů placených z našich daní. Pokud se jimi cítíme ohroženi, svalujeme vinu na ně. Pokud se jimi necítíme ohroženi, ignorujeme je.

Investujte do nich

Potřební lidé reprezentují Ježíše Krista. Jakou má on hodnotu? Jakou mají hodnotu oni? Můžeme do nich investovat bezpočtem způsobů, spontánně i strategicky.

Jeden pastor v rámci svého sportovního tréninku pravidelně běhal po cestě nedaleko svého domu. Každý den míjel starého muže sedícího na lavičce. Muž měl hispánský vzhled a vypadal velice chudě. Poté, co pastor okolo muže běhal už několik měsíců, ho Pán ponoukl k tomu, aby se jednoho dne zastavil, přisedl k němu na lavičku a dal se s ním do hovoru. Tento okamžik se proměnil v začátek přátelství, které nakonec trvalo celé desetiletí. Častokrát spolu snídali, skvěle si popovídali a stali se opravdovými přáteli. Pastor to zpětně popsal slovy: „Kdybych okolo něj každý den dál běhal, připravil bych se o jedno z největších požehnání svého života. Zpočátku jsme spolu neměli téměř nic společného. Láska mezi námi však postavila most.“

Do potřebných můžeme investovat tím, že budeme iniciativní a zahájíme rozhovor. Jestliže jim dáme najevo, že k nim přistupujeme jako k projektu (chvíli si s nimi popovídáme, dáme jim pár korun a odškrtneme si splnění úkolu), připravíme se tím o vzájemný vztah. Jestliže si však trpělivě dáme práci s tím je poznat – a dovolíme i jim, aby poznali nás – začnou se dít úžasné věci.

Letniční církve nemají neomezené zdroje. Každý z nás ale může vyhradit jistou část svých vlastních zdrojů i času péči o lidi, které Ježíš miluje. V našem sboru jsme z programů zaměřených na pomoc potřebným udělali svou prioritu. Založili jsme středisko Dream Center (Centrum snů), ve kterém Bůh obnovuje naději v srdcích zoufalých žen. Jedná se o dvouletý program sestávající ze tří fází. K dnešnímu dni jím prošlo přes tři sta žen. Výsledkem jsou veliké zázraky. Tyto vzácné ženy opouštějí ulice, zbavují se závislostí a obnovují svou čistotu. Nabývají svobodu, získávají smysl života a novou identitu královských dcer. Opět se učí důvěřovat lidem a obnovují zničené vztahy. Učí se také praktickým dovednostem, aby se mohly zapojit do pracovního procesu.

Vy a váš sbor nemusíte rovnou otevřít podobné středisko, přesto však můžete vstupovat do aktivit, které postupně promění lidské životy. Je k tomu zapotřebí peněz a času – ještě důležitější je však investovat svou lásku a odvahu. Vstupovat do životů zlomených lidí není nikdy snadné. Nezapomínejme však na to, kde bychom byli my, kdyby do našich zlomených životů nevstoupil Ježíš.

Vstupovat do životů zlomených lidí není nikdy snadné. Nezapomínejme však na to, kde bychom byli my, kdyby do našich zlomených životů nevstoupil Ježíš.

Používejte moudrost

I naše dobré motivy nás mohou zavést na kluzkou plochu. Jakmile začneme ovlivňovat životy trpících lidí, potřebujeme si vytrvale připomínat důvod, proč do nich vlastně chceme investovat. Naše motivy mohou být vznešené či sobecké, čisté či smíšené. Lidé příliš často dají pár korun na dobrou věc nebo potřebnému věnují trochu času nikoliv z upřímného zájmu, ale jen aby ulevili svému svědomí. Bruce Wydick ve svém článku pro Christianity Today hodnotí celosvětové programy na sponzorování dětí. Jeho závěry lze vztáhnout obecně na veškeré dobročinné aktivity:

„Klíč k ukončení chudoby drží v rukou sami potřební lidé. Mají na vyřešení svého problému kapacitu – stačí, aby ji objevili. Pokaždé, když potřebnému člověku něco dáme, sdělujeme mu tím, že se nedokáže postarat sám o sebe. Určité druhy pomoci jsou nepochybně na místě – zejména v oblasti zdravotní péče. Většina naší pomoci ale v lidech jen utvrzuje jejich komplex méněcennosti. Dobře fungující organizace, zaměřené na rozvoj lidí, tomuto principu dobře rozumí.“⁶

V našem sboru tvrdě pracujeme na tom, abychom pečovali o zlomené, zraněné a potřebné lidi. Nechceme je však okrádat o jejich důstojnost a o zodpovědnost za vlastní osud. Náš cíl spočívá v tom tyto lidi posilovat, nikoliv činit je závislými na pomoci ostatních; uvolňovat jejich nadšení, nikoliv vést je k pasivitě; ukazovat jim na zázrak, lásku a moc Krista, nikoliv připisovat slávu sobě samým.

Chcete být vedoucím a sborem po vzoru Matouše 25? Poproste Ježíše, aby otevřel vaše srdce pro opomíjené a opovrhované lidi vašeho města. Jakmile to udělá, budete připraveni vstoupit do jejich životů s významnou směsicí pokory, moudrosti a síly. Duch svatý takové vedoucí hledá. Jste jedním z nich?

Použité zdroje:

1. Francis Chan: Crazy Love (Bláznivá láska), David C. Cook: Colorado Springs, 2008, str. 133.
2. Amanda Walker-Rodriquez a Rodney Hill: „Human Sex Trafficking“ (Obchod s bílým masem), FBI Law Enforcement Bulletin (Bulletin bezpečnostních složek FBI), The Federal Bureau of Investigation (Federální vyšetřovací kancelář), www.fbi.gov/stats-services/publications/law-enforcement-bulletin/march_2011/human_sex_trafficking [ze dne 8.7. 2013].
3. DeNavas-Walt, Carmen, Bernadette D. Proctor a Jessica C. Smith, U.S. Census Bureau (Úřad pro sčítání lidu USA): „Current Population Reports – Income, Poverty and Health Insurance Coverage in the United States: 2011“ (Zprávy o současném obyvatelstvu – příjmy, chudoba a pokrytí zdravotním pojištěním ve Spojených státech v roce 2011), str. 60-243, U. S. Government Printing Office, Washington, D.C., 2012, http://www.census.gov/prod/2012pubs/p60-243.pdf [ze dne 8.7. 2013].
4. Substance Abuse and Mental Health Services Administration: „Results from the 2011 National Survey on Drug Use and Health: Summary of National Findings“ (Výsledky národního průzkumu o zneužívání drog a zdraví z roku 2011: souhrn národních zjištění), NSDUH Series H-44, HHS Publication No. (SMA) 12-4713. Rockville, Maryland: Substance Abuse and Mental Health Services Administration, 2012. http://www.whitehouse.gov/sites/default/files/ondcp/policy-and-research/nsduhresults2011.pdf [ze dne 8.7. 2013].
5. Eve Hall: „A Focus on Prostitution“ (Zaměřeno na prostituci), www.compassioncoalition.org/slgprostitutionafocus.htm [ze dne 8.7. 2013].
6. Bruce Wydick: „Want to Change the World? Sponsor a Child“ (Chcete změnit svět? Sponzorujte dítě), Christianity Today, červen 2013, str. 25. http://www.christianitytoday.com/ct/2013/june/want-to-change-world-sponsor-child.html [ze dne 8.7. 2013].