„To, co nám vykládáš, zní velice podivně.“ Tato slova zazněla z úst pohanských filozofů v Aténách v reakci na Pavla, který jim ve vzkříšeném Ježíši zvěstoval „cizí božstva“. (Skutky 17,18–20 ČEP)
Západní křesťané si potřebují uvědomit, že naše situace se výrazně více podobá té Pavlově v Aténách než Petrově v Jeruzalémě o Letnicích. Čím dál méně kážeme lidem, kteří mají povědomí o Davidovi a znají slova Žalmu, který Petr citoval zástupu shromážděnému v den Letnic (Skutky 2,25–28). V tom lepším případě oslovujeme lidi, kteří se o křesťanství zajímají jen proto, že jde o něco jiného, exotického – podobně jako Atéňané, kteří rádi „poslouchali něco nového“. (Skutky 17,21)
Žiju v Iowa City, ve městě, které je domovem vysoké školy University of Iowa Hawkeyes. Město má v rámci amerického středozápadu pověst pokrokového místa a žije v něm rostoucí počet nevěřících druhé (či třetí) generace. Tito lidé vyrůstali bez jakéhokoli povědomí o křesťanství, natož o křesťanské výchově. Jak máme oslovit tyto lidi, převážně bělochy ze středních vrstev?
Za prvé, musíme odmítnout myšlenku, že existují nenábožensky založení lidé. Křesťané i nekřesťané podlehli mylné představě o binárním světě, rozděleném ostrou čarou na věřící a nevěřící. Pravdou ovšem zůstává, že každý člověk na světě někoho nebo něco uctívá. U nás v Iowa City mívá na farmářských trzích, jarmarcích a uměleckých festivalech pravidelně svůj stánek vykladačka karet. Všechny tyto veřejné události se pro své účely snaží využít i politici. Vnucují své myšlenky lidem, kteří přišli nakoupit zeleninu, olej a po domácku vyrobené astrologické šperky. Mnohým předzahrádkám domů v Iowa City vévodí cedule s nápisem „Důvěřuji vědě“. Ve skutečnosti lze všechny tyto projevy označit za „náboženské“.
Všichni nekřesťané mají určitý druh víry, naděje a lásky – ačkoliv je jasné, že odlišné od té křesťanské. Mají víru, že globální trh a bezbřehý konzum všem zajistí prosperitu. Mají naději, že jim demokratické procesy zaručí jejich osobní práva. Mají lásku sami k sobě (2. Timoteovi 3,2).
Jak sdílet dobrou zprávu s nevěřícími lidmi bez jakékoli náboženské výchovy.
James K. A. Smith napsal fantastickou knihu nazvanou You Are What You Love (Jsi tím, co miluješ) (Brazos, 2016), ve které přirovnává velké obchodní domy k dávným pohanským chrámům. V nákupních centrech se učíme konzumovat, dopřávat si, milovat se. Naše sebeláska posilovaná bezbřehým konzumem ovlivňuje celý život lidstva. V restauracích pak trávíme večery popíjením, jímž opět uspokojujeme sami sebe a stáváme se „chrámovými prostitutkami“ osobní svobody a okamžitého uspokojení. Říkáme: „Je to moje tělo, musím mu dopřát.“
Možná bychom nevěřícím lidem měli říci totéž, co Pavel Atéňanům: „Pozoruji, že jste v každém ohledu velicí ctitelé božstev“ (Skutky 17,22). Zřejmě jim to – tak jako Atéňanům – bude znít velice podivně.
Za druhé, musíme lidem projevovat velkorysost a pohostinnost. Pavel Atéňany „obdivoval“, a proto jim chtěl představit vzkříšeného Ježíše. I my potřebujeme v mezilidských vztazích projevovat stejnou vstřícnost a štědrost. Pozvěte lidi k sobě domů. Připravte jim hostinu. Jestliže neumíte vařit, naučte se to. Štědře se s nimi o vše podělte. Kornéliovo obrácení v desáté kapitole Skutků nebylo nadpřirozené jen kvůli obrácení samotnému, ale i proto, že židovský muž, Petr, společně pojedl s pohanem.
Jednou týdně zvu lidi k sobě domů na hostinu. Náš sbor, Resurraction Assembly of God, je znám pro naše společné večeře, které pořádáme jednou týdně. V Bibli nalézáme spoustu příkladů toho, že když spolu lidé jedí, dějí se zázraky. Ježíš sám sebe zjevil během lámání chleba (Lukáš 24,30–31). Proč by se to nemohlo stát znovu?
Za třetí, musíme být upřímní. Když Pavel dorazil do Atén, zvěstoval lidem Ježíše a jeho vzkříšení (Skutky 17,18). Neroznášel dárkové balíčky, nepoužíval marketingové triky. Otevřeně s lidmi hovořil o věcech prvořadé důležitosti. Jak sám uvádí v 1. Korintským 15,1–4, Ježíš zemřel, byl pohřben a vstal z mrtvých a všechno se to stalo „podle Písem.“ Podobné pasáže potřebujeme zahrnout do našeho každodenního rozjímání.
Kdykoli se v Ressurection Assembly sejdeme, vyznáváme společně vzkříšení z mrtvých a život budoucího věku. Zveme lidi, aby vyznali své hříchy a nechali se pokřtít, aby mohli v Kristu zemřít a vstát z mrtvých. Nesnažíme se lidi nalákat na kávu a zákusky. Neslibujeme jim, že se díky křesťanství jejich život promění v procházku růžovým sadem. Podle mých zkušeností nevěřící lidé očekávají upřímnost. Nemají respekt k evangelizačním technikám založeným na rčení „když ptáčka lapají pěkně mu zpívají“. Budeme-li k lidem upřímní, musíme počítat s tím, že někteří evangelium odmítnou – podobně jako v Aténách.
A konečně, musíme se trpělivě modlit. Možná se Amerika čím dál více podobá Aténám namísto Jeruzalému. V jedné věci nám ale kniha Skutků dává vzor, který platí na každém místě. Potřebujeme trpělivě na modlitbách očekávat na Božího Ducha.
