Tradiční americká rodina po celá staletí sestávala z otce, matky a jejich biologických dětí, žijících spolu v jedné domácnosti. V dnešní době tomuto popisu odpovídá čím dál méně rodin – méně než kdy dříve. Tradiční rodinné uspořádání se ocitlo pod takovým tlakem, že se novou normou staly netradiční rodinné struktury.
Podle agentury Pew Research Center žije s oběma svými biologickými rodiči méně než polovina dětí (přesně 46 %). Ostatní žijí v netradičních rodinách, což může znamenat mnoho různých modelů, mimo jiné:
- nesezdané páry,
- rodiny svobodných matek či otců,
- stejnopohlavní páry,
- smíšené rodiny (s přiženěnými či přivdanými dětmi),
- pěstounské a adoptivní rodiny.
Nové rodinné struktury dnes dominují většině amerických měst. Namísto stýskání po starých časech a debatování o nastalých kulturních změnách se s nimi církev musí naučit žít. Potřebujeme se učit sloužit všem druhům rodin – být jim po boku, prokazovat jim lásku a směrovat je ke Kristu.
Církev se musí naučit pracovat se všemi druhy rodin, stát jim po boku, prokazovat jim lásku a ukazovat jim na Krista.
Každá rodinná situace má svá specifika. Netradiční rodinné struktury vznikají z celé řady příčin – některé v důsledku hříchu, jiné ne – což ovlivňuje způsob naší služby každé jednotlivé rodině. Mnozí svobodní rodiče čelili v životě nepřízni okolností, které je přivedly k rozvodu, například úmrtí partnera nebo týrání ze strany druhého z manželů. Jiné netradiční rodiny vznikly jako důsledek hříšného životního stylu (nesezdané či stejnopohlavní páry). Ať už se rodiny nacházejí v jakékoli situaci, potřebují zažít Kristův soucit a zodpovědností církve je jim ho představit.
Zde jsou čtyři věci, jež potřebujeme při službě dnešním netradičním rodinám činit.
Prokazovat lásku
Mezi naše prvořadé úkoly patří zjevovat lidem Kristovu lásku. Ježíš vysvětloval dvě nejdůležitější přikázání takto:„‚Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly‘. Druhé je toto: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ Není jiné přikázání větší než tato.“ (Marek 12,30–31)
Příslušníci netradičních rodin jsou našimi bližními. Naše láska k Bohu a k lidem by nás měla pohánět vpřed s cílem získat je pro věčnost. Tyto rodiny často čelí předsudkům ze strany svého okolí a narážejí na falešné stereotypy. Církev musí bez ohledu na jejich situaci a okolnosti učinit ve vztahu k nim svou prioritou lásku.
V minulosti se například církve někdy stranily rozvedených křesťanů. Žel za to nejvyšší cenu často zaplatily jejich děti – a mnohé se nakonec odvrátily od víry. Neopakujme stejné chyby.
Uznáváme, že je snazší prokazovat lásku rodině, která zažívá nepřízeň osudu a okolností, než té, která žije hříšným životním stylem. Je však možné prokazovat Boží lásku, aniž bychom schvalovali nemorálnost. Pokud například do církve zavítá stejnopohlavní pár s dětmi, můžeme jim otevřít dveře, ocenit jejich hodnotu jako jednotlivců a navázat s nimi vztah. Drobné činy lásky a přijetí dokážou obrovským způsobem změnit jejich náhled na církev a otevřít dveře k tomu, aby uslyšeli evangelium a zažili hlubokou proměnu života.
Být vzorem
Efezským 5,1–2 říká: „Napodobujte tedy Boha jako milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť Bohu v příjemnou vůni.“
Mezi nejlepší způsoby, jak pomáhat rodinám, patří obklopovat je pozitivním vlivem. Církev by měla lidem přirozeně nabízet vzory křesťanských manželství a rodin. V dnešní době takový vzor celé řadě rodičů i dětí v našem okolí úplně chybí.
Církev by měla lidem ukazovat zdravé vzory křesťanských manželství a rodin.
Povzbuďte členy svého sboru k aktivitě. Mohou se zapojit do celé řady komunitních projektů na pomoc rizikovým dětem a mládeži či mentoringových programů anebo se mohou stát pěstouny. Každá jejich aktivita v této oblasti dokáže přinést velikou změnu.
Nabídnout přátelství
Lidé mnohem lépe přijímají, když jsou součástí sítě osobních vztahů, než když jen sami sedí na židli ve shromáždění. Přátelství s věřícími dokáže obměkčit lidská srdce a připravit lidi na proces změny.
Mezi způsoby, jak lidem nabídnout vztahy a přátelství, patří domácí skupinky. Nabízejí lidem místo sounáležitosti, útěchy, povzbuzení, vykazatelných vztahů a společenství.
Nápomocné jsou jistě i další formy sociálních interakcí jako je společná návštěva kavárny nebo rozhovor při obědě.
Ježíš zcela otevřeně vedl rozhovory s hříšníky a stoloval s výběrčími daní. Ukazoval tím církvi, jak vypadá pravé společenství. Bez ohledu na to, jak se lidé chovali a jaká životní rozhodnutí činili, se s nimi rozhodl mluvit jednoduše proto, že jsou to lidé.
Pevně se držet pravdy
Svět často překrucuje a poškozuje to, co Bůh stvořil ke své slávě. Církev nesmí pochybovat o pravdách Písma. Ve společenské kultuře nemorálnosti a sexuálního zmatku musíme bránit Boží plán pro rodinu a ukazovat na vlastních životech jeho vzor.
Koloským 2,8 říká: „Dávejte si pozor, ať vás někdo neodvede jako zajatce skrze filozofii – prázdný svod podle lidské tradice, podle živlů světa, a ne podle Krista.“
Každému člověku, který kdy projde branou naší církve, musíme zjevovat Kristovu lásku. Nikdy však nesmíme udělat kompromis s pravdou. Kompromisy totiž v konečném důsledku jen násobí zmatky.
Boží plán pro rodiny se nikdy nezměnil. Bůh touží po tom, aby k němu všichni lidé skrze Krista přišli, a on je adoptoval za syny a dcery. Pokud budou církve investovat do budování zdravých rodin a vyučovat lidi o Ježíši, získají tím všichni. Máme zodpovědnost zahrnovat láskou a péčí všechny rodiny – tradiční i netradiční – a vést je do náruče Spasitele.
