Čas od času vstoupí do mého života události, díky nimž dokážu zmáčknout tlačítko „reset“ a od základů přenastavit své myšlení i počínání. Takovými událostmi může být dovolená, zdravotní volno, výjezdní setkání, změna práce nebo účast na konferenci. V takových okamžicích mi k resetu a přenastavení pomáhá zodpovědět si jednu důležitou otázku.

Jednou z takových událostí byla i nedávná pandemie. Zde je ona zmíněná otázka, nad níž jsem v posledních měsících uvažovala: Proč vůbec existuje církev a jak můžeme období přenastavení co nejlépe využít a srovnat krok s tím, co má pro církev na srdci Bůh?

Je to podobná otázka, kterou mám už léta napsanou vzadu v Bibli: „Jaký je náš úkol a jak se nám ho daří naplňovat?“

Obchodní firmy nemohou posoudit, jak se jim daří, dokud nemají jasno v tom, co dělají. Podobně i církev potřebuje mít jasno v tom, k čemu nás Bůh povolal, a pak teprve hodnotit, jak se nám to daří uskutečňovat.

Jaký je tedy náš úkol a jak se nám ho daří naplňovat? Jak byste tuto otázku zodpověděli v souvislosti se svým sborem či službou? Pojďme se na to trochu hlouběji zaměřit.

Kam se máme obrátit, abychom zjistili, co máme dělat? Mělo by to být zřejmé, a odpusťte, pokud se vám zdá, že píši o příliš jasných věcech. Odpověď hledáme zajisté v Bibli, v Božím slově. Můžeme být v pokušení podívat se jinam – zkoumat principy vůdcovství, historii nebo nostalgicky vzpomínat na minulost. Anebo se srovnávat s jinými církvemi či službami, se světem byznysu, názory ostatních lidí či s našimi osobními preferencemi. Boží záměr pro Kristovo tělo však musíme na prvním místě hledat v Písmu.

Veškeré úkoly, které jsme od Boha přijali, v podstatě spadají do dvou kategorií, jimiž jsou největší přikázání a Velké poslání.

Největší přikázání

V Matouši 22,35–40 Ježíš zodpověděl na jednu z otázek souvisejících s naším „resetem“:

Jeden z nich, zákoník, ho chtěl zkoušet a zeptal se: „Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?“ On mu řekl: „‚Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sebe samého.‘ Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“ 

Někteří chtěli Ježíše touto otázkou nachytat. Mnozí na ni však upřímně hledali odpověď – stejně jako ji mnozí hledají dodnes. Chtěli se dozvědět, co Ježíši skutečně leží na srdci. Nestačí totiž vědět, co je dobré; potřebujeme vědět, co je Boží. Co je tedy pro Ježíše nejdůležitější? Milovat Boha a milovat druhé lidi.

Jak ale jako služebníci tento úkol uskutečňujete a jakým způsobem poměřujete, do jaké míry se vám jej daří plnit? Pro každého čtenáře tohoto článku to bude zřejmě malinko jiné.

Zde je několik otázek, které byste si mohli položit při soukromé modlitbě, při psaní deníku nebo při diskuzi s manželem či manželkou anebo s kolegy:

• Jak vyjadřujete svou lásku k Pánu kromě svého nasazení do služby?
• V čem spočívá nejzásadnější rozdíl mezi tím, kdy vaše láska k Bohu vychází z vašeho srdce, a kdy z vaší duše či mysli?
• Kdyby měl Bůh manometr (tlakoměr), který se pohne pokaždé, když Bohu vyjádříte svou lásku, co byste mohli během příštích 24 hodin udělat, aby se ručička tlakoměru pohnula?
• Tíhnete spíše k lásce k bližním nebo k lásce k Bohu? Jak rozumíte tomu, že tyto dva prvky jsou součástí jediného, vzájemně propojeného přikázání a nelze je od sebe oddělovat?

Chceme-li mít jasno ohledně Božího úkolu pro Kristovo tělo, potřebujeme jej předně hledat v Písmu.

Přikázání lásky se vztahuje na mě i na vás jako na jednotlivce, protože jsme na prvním místě následovníky Ježíše Krista a teprve potom služebníky. Velké přikázání však souvisí také s naší veřejnou službou, kdy jdeme příkladem a pomáháme těm, kterým sloužíme, milovat Boha a správným způsobem milovat druhé lidi.

Velké poslání

Nevybavuji si dobu, kdy by církev nabízela větší rozmanitost než v posledních letech – ať už jde o programy, styl, procesy a podobně.

Covid v mnoha ohledech na určitou dobu zjednodušil naše církevní kalendáře a přinesl omezení v tom, co jsme mohli dělat. Teď hledíme dopředu a přemýšlíme o službě po pandemii. Podle čeho však máme volit, které z předpandemických aktivit obnovit, a ke kterým z nich se již nevracet?

Pojďme opět nahlédnout do Bible na přesné znění Velkého poslání. V Matouši 28,18–20 čteme následující slova:

Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen.“

Někteří křesťané se domnívají, že jejich cílem je pozvat souseda do církve, kde si ho církevní vedoucí již převezmou. Vedeme však naše lidi k tomu, aby sami jako učedníci získávali k učednictví druhé a pomáhali jim v tom růst? Vyučujeme je poslušnosti Ježíšovým přikázáním skrze osobní poznání Bible namísto pouhé snahy stát se lepším člověkem? Směrujeme je k aktivnímu vstupování do svatosti, kam nás uvádí skutečná Ježíšova přítomnost a jeho zmocnění?

Zde je několik otázek, nad nimiž se můžete zamyslet se zaměstnanci sboru, dobrovolníky, služebním či misijním týmem anebo se svou rodinou:

• Čím nás Bůh obdařil a co můžeme použít k výchově učedníků, kteří získávají další učedníky a vedou je?
• Jak by to vypadalo, kdybychom každou součást své služby (zaměstnance, dobrovolníky, peníze, sborovou budovu, kalendář akcí atd.) měřili podle toho, jak přispívá k naplňování Velkého poslání?
• Jaké úpravy bychom měli po skončení covidu provést, abychom se dostali do užšího souladu s Velkým posláním?

Můj přítel Bill Mouer, emeritní pastor sboru Foursquare Church, před desítkami let obhájil disertační práci na Fullerově teologickém semináři o malých skupinkách, které rozvíjejí učedníky a multiplikují je. Nedávno jsme spolu hovořili o jeho studii a o desítkách let jeho zkušeností z pastorace. Rozebírali jsme Ježíšův vzor budování učedníků i současné dění v církvi v průběhu pandemie

„Naše zkušenost s covidem nás donutila scházet se v menším počtu. Božím plánem je zaměřit naši pozornost na důležitost jednotlivců,“ prohlásil. „Ty může budovat církev jakékoli velikosti. Během covidu, s využitím Zoomu a služby prostřednictvím digitálních technologií, jsme objevili dokonalý model, jak osobně zasáhnout více lidí, než bychom kdy oslovili na svých velkých shromážděních. Lidé mohou být ve spojení dokonce i když nejsou osobně přítomni.“

Věřím, že toto období nám jako Kristovým následovníkům i jako vedoucím ve službě skutečně poskytlo příležitost zastavit se, zamyslet a stisknout tlačítko „reset“. Můžeme nyní přenastavit vše, co děláme, i způsob jakým to děláme.

Namísto předpokladu, že se po pandemii „vrátíme zpět k normálu“, bychom se měli poprat s několika zásadními otázkami a lépe vnímat Otcovo srdce. Co kdybychom teď vykročili kupředu soustředěni na to, na čem mu záleží ze všeho nejvíce?