Enviromentální etika: Péče o zahradu našeho zdraví

S příchodem léta se těším, až budu na zahrádce pěstovat ovoce a zeleninu pro naši rodinu. Zahradničení není dobré jen pro mé zdraví. Čerstvý vzduch působí blahodárně i na mou mysl, která na něm nalézá pokoj. Každý z nás nepěstuje plodiny na zahrádce, přesto však společně pečujeme o jednu zahradu – planetu Zemi. Naše osobní i kolektivní volby mají vliv na životní prostředí. Ledabylý čin jediného člověka může například vyvolat lesní požár. Pokud se jako společnost rozhodneme vybudovat v blízkosti lesa průmyslovou zónu, ovlivní to činnost lesní správy a v období sucha to může také způsobit lesní požáry. Ničení deštných pralesů vede k zániku jistých druhů rostlin, potřebných k léčbě některých nemocí. Ztráta krásných přírodních rezervací prohlubuje stres moderního života s přímými dopady na naše zdraví.

Pastoři se budou setkávat s lidmi, kteří se domnívají, že křesťanství přispívá k enviromentálním problémům, když zdůrazňuje nadvládu lidí nad zbytkem stvoření.

Mnozí pastoři se setkávají s lidmi, kteří se domnívají, že křesťanství přispívá k enviromentálním problémům, když zdůrazňuje nadvládu lidí nad zbytkem stvoření. Takové vnímání může bránit v otevřenosti člověka pro evangelium. Jiní lidé zase zlehčují vliv životního prostředí na lidské zdraví a neaplikují v této oblasti biblické principy správcovství. Vyučováním biblických principů správcovství životního prostředí pastoři vystrojí své sbory k tomu, aby lidé činili moudrá rozhodnutí, jež ovlivňují zdraví všech. Odstraní tím i každý kámen úrazu, který by lidem stál v cestě k obrácení a duchovnímu růstu.

Biblické principy

V Genesis 2,15 Hospodin ustanovil zahradničení jako první zaměstnání v historii lidstva: Hospodin Bůh vzal člověka a umístil ho v zahradě v Edenu, aby ji obdělával a střežil. Péčí o edenskou zahradu měl naplnit výzvu z Genesis 1,28: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.“ Spolu s vládou byla člověku v Genesis 1 svěřena i zodpovědnost za dobré správcovství.

Nový zákon přináší obsáhlé vyučování o principech biblického správcovství. V podobenství o hřivnách Ježíš vyučuje tomu, že dobré správcovství vyžaduje aktivní přístup (Matouš 25,14-30). Samotné udržování svěřených zdrojů vás k dobrému správcovství nekvalifikuje. Správce, který přijatou hřivnu schoval, aby ji uchránil a vyhnul se tak rizikům spojeným s jejím investováním, v očích svého pána selhal. Věrní služebníci svěřené zdroje jen nezachovali. Použili je, aby pánovi přinesly další užitek. Naším úkolem v péči o Zemi je čerpat užitky ze zdrojů, jež nám Bůh svěřil, aniž bychom je ovšem umenšovali.


Naším úkolem v péči o Zemi je čerpat prospěch ze zdrojů, jež nám Bůh svěřil, aniž bychom je ovšem umenšovali.


Řešení zdravotních problémů

Naše zdraví je přímo závislé na zdraví životního prostředí. Čistý vzduch a zdravá voda jsou prevencí infekčních chorob i nemocí jako je rakovina. Mnoho přírodních toxinů bylo zpočátku považováno za nápomocné látky, u nichž se nepředpokládalo, že by mohly představovat nebezpečí pro lidské zdraví. Římané například v dávných dobách používali olovo jako materiál na vodovodní potrubí a k slazení nápojů. Olověný acetát (známý jako olověný cukr) přivodí lidem, kteří ho pravidelně požívají, otravu olovem. Za dávných časů tuto látku Římané vyráběli vařením vinné šťávy v olověných hrncích – s cílem uvařit sladký sirup. Po čase vyšla najevo souvislost mezi tímto umělým sladidlem a otravou olovem a lidé ho přestali používat. Dodnes však existují země, v nichž některé firmy stále používají toxické přísady k výrobě rtěnek či barev na vlasy.


Naše zdraví je přímo závislé na zdraví životního prostředí.


Kdykoliv vědci objeví užitečnou látku, která může mít škodlivé vlastnosti, vyvstane před lidstvem etická výzva. V moderních časech se to například týkalo výrobců barev, kteří používali olovo jako přísadu na zvýšení trvanlivosti barev. Olověná sladkost odlupujících se barev lákala děti. V roce 1904 objevili lékaři souvislost mezi otravou dětí olovem a barvami, které olovo obsahovaly. Používali ho výrobci dětských postýlek a batolata je pak brala do úst. Společnost národů (předchůdce OSN) v roce 1922 používání barev na bázi olova zakázala. Spojené státy si však z tohoto pravidla vymohly výjimku. V roce 1971 byl konečně přijat zákon zcela zakazující výrobu potenciálně jedovatých barev s příměsí olova i ve Spojených státech.


Kdykoliv vědci objeví užitečnou látku, která může mít škodlivé vlastnosti, vyvstane před lidstvem etická výzva.


Ochrana přírodních léčiv

Naše zdraví často přímo závisí na zdrojích přírodního bohatství. V roce 1961 například Národní institut pro výzkum rakoviny požádal biology z Amerického ministerstva zemědělství, aby shromáždili rozsáhlou kolekci vzorků rostlin ve snaze nalézt přírodní protirakovinné složky. Botanik Arthur S. Barclay o rok později učinil výjimečný objev. V lese severně od washingtonského města Packwoodu nalezl jediný tichomořský tis, Taxus brevifolia. Vzorek jeho kůry odstartoval výzkum, na jehož konci se z něj podařilo izolovat složku taxol (později přejmenovanou na paclitaxel), která se používá k léčbě pacientů s rakovinami plic, vaječníků, prsu, hlavy a krku.

V tropických deštných pralesech na Madagaskaru, ostrově ležícím nedaleko východního pobřeží Afriky, roste barvínkovec růžový (Catharanthus roseus). Rostlina s krásnými růžovými květy je zdrojem dvou význačných léků užitečných v boji proti rakovině: vinblastinu a vincristinu. Vinblastine zvýšil šance na přežití leukémie u dětí z deseti na devadesát pět procent. Vincristine zase lékaři používají k léčbě Hodgkinova lymfomu, rakoviny postihující mladé dospělé.

Národní institut pro výzkum rakoviny objevil tři tisíce rostlin, v nichž byly objeveny protirakovinné látky. Sedmdesát procent z nich pocházelo z tropických deštných pralesů. Výzkumníci však dosud pro medicínské účely prozkoumali jen jedno procento známých rostlinných a živočišných pralesních druhů. Deštné pralesy pokrývají jen šest procent plochy Země, přesto v nich žije více než polovina všech známých druhů. Zemědělský rozvoj a dřevařský průmysl však ničí tropický pralesní ekosystém alarmujícím tempem. Stromy deštných pralesů mají velice košatá stromoví, a proto i ztráta několika stromů může vést ke kolapsu celého ekosystému v jejich okolí.

Půda, na níž se původně rozkládaly deštné pralesy, je zřídkakdy v dlouhodobém horizontu vhodná k zemědělskému využití. Jakmile přestane plodit, zemědělci zaberou další část deštného pralesa, aby získali další. Musíme pamatovat na ekonomické potřeby lidí, kteří v pralesech zemědělskou půdu hledají. Odpověď tkví v udržitelném rozvoji, hledajícím způsoby, jak naplňovat současné potřeby, aniž bychom přitom likvidovali dar biologické rozmanitosti a ničili deštné pralesy, které mohou být zdrojem zdraví pro budoucí generace.

Buďme dobrým vzorem

Ačkoliv hlavním zaměřením církve musí zůstávat spasení lidí, potřebují místní sbory růst i v oblasti péče o životní prostředí.

Ježíš povolal křesťany k tomu, aby byli  „solí země“ a „světlem světa“ (Matouš 5,13-14). Máme se stát pro druhé lidi po všech stránkách dobrým vzorem. Ačkoliv hlavním zaměřením církve musí zůstávat spasení lidí, potřebují místní sbory růst i v oblasti péče o životní prostředí. Běžně zažitý omyl spočívá v přesvědčení, že chránit životní prostředí je nákladné. Ve skutečnosti však řada enviromentálních praktik náklady naopak snižuje. Recyklování, snižování zbytečné spotřeby papíru nebo sázení přírodních rostlin na sborovém pozemku jsou jednoduché kroky, které každé místní církvi ušetří peníze a současně pomohou životnímu prostředí.

Ve většině sborů pastoři mezi svými členy naleznou lidi s povědomím o enviromentálních zásadách, kteří jsou ochotní chopit se ve sboru vůdčí role v oblasti ochrany životního prostředí. Sami pastoři mohou do vyučování o dobrém správcovství zahrnout aspekt správcovství přírodních zdrojů, čímž pomohou lidem činit moudrá rozhodnutí ohledně svého zdraví i zdraví budoucích generací. Prokazujme Stvořiteli úctu péčí o jeho stvoření.

Autor: Christina M. H. Powellová, Ph.D.

Christina je ordinovaná kazatelka, spisovatelka a zdravotní výzkumná pracovnice vyškolená na Harvard Medical School a Harvard University. Promlouvá v církvích a na konferencích po celé zemi. Na stránkách www.questionyourdoubts.com reaguje na otázky týkající se víry a vědy.

Reklama

Kniha Hovory o homosexualitě od Joe Dallase