Letos se v Magazínu praktické letniční teologie blíže zaměříme na téma „Jak jako církev držet kurz a udržet naživu poslání církve“.
V tomto konkrétním jarním vydání se podíváme na téma Jak držet kurz uprostřed měnící se kultury. Jak můžeme naplnit poslání, které nám Ježíš svěřil, uprostřed rychle se měnící kultury, v níž žijeme? Jak můžeme zůstat věrní poslání církve a v Ježíšem nám svěřené autoritě jít, získávat lidi, křtít je a činit z nich učedníky?
Připomeňme si nejprve celou formulaci poslání církve, které nám Ježíš svěřil, z Matouše 28,18-20: Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen.“
Církev tyto verše nazývá Velkým pověřením. Ježíš v nich církev zmocňuje SVÝM posláním, které sestává ze čtyř bodů: jít v autoritě (moci), získávat lidi, křtít je a vyučovat je.
Boží poslání se line Biblí od Genesis až po Zjevení. Od chvíle, kdy Adam s Evou zhřešili, se Bůh snaží přivést lidstvo zpět do vztahu se sebou samým. Příkladem osobního vztahu s Bohem byl Abraham, který se měl stát vzorem pro celý svět. Lidé mohli na jeho životě pozorovat požehnání plynoucí z opravdového vztahu s Bohem (Genesis 12,1–3). V těchto posledních dnech, od časů Ježíšovy pozemské služby až po dnešek, se Bůh rozhodl používat si to, čemu říkáme „povolané tělo“ (řecky ekklesia) – svou církev. Potřebujeme rozumět kořenům církve a svému základnímu DNA, které nalézáme v knize Skutků – dynamickému učení o poslání Ježíšovy církve.
Naše poslání
Služba Těla v moci
Svět hledá opravdovou autoritu, moc a pravdu
Lidé hledají něco či někoho, kdo má autoritu jim pomoci. Hledají odpovědi na své životní problémy a těžkosti.
Církvi byla svěřena opravdová autorita a moc. Církev má odpovědi na problémy, jimž lidé čelí. Novodobé otázky a životní boje lidí se nijak neliší od doby, kdy Ježíš vyslal první učedníky budovat církev. Učedníci a křesťané tehdy tvořili součást poraženého národa pod nadvládou Římanů. Nová církev (které lidé přezdívali „ta Cesta“, viz Skutky 9,2) se stala terčem posměchu židovských náboženských vůdců, kteří trvali na nutnosti dodržování jejich zákonů a náboženských tradic. Církev přicházela s novým učením o Ježíši, Božím synu, Spasiteli, Pánu, Králi, Vykupiteli a Uzdraviteli.
Také my žijeme v nestálých časech. Podívejme se na několik okolností, jež doprovázely učedníky ve chvíli, kdy jim Ježíš přikázal, aby „VYŠLI“.
- Ježíš byl ukřižován a vstal z hrobu živý. Po svém vzkříšení nepřestává hovořit o svém Království.
- Ježíš učedníkům již sdělil, že s nimi vždy nebude. Učedníky to vedlo k tomu, že se vrátili zpět k rybolovu, namísto toho, aby uposlechli povolání stát se „rybáři lidí“ (Matouš 4,19).
- Ježíš zaslíbil, že pošle Přítele, který má moc – Ducha svatého (Jan 16,7–11).
- Ježíš učedníky vyzval, aby počkali na vystrojení MOCÍ, aby dokázali uskutečnit poslání, které dal církvi i jednotlivým věřícím (Skutky 1,4–5).
Prohlášení: Veškerá autorita a moc jsou dostupné církvi.
Církvi byla od počátku svěřena VEŠKERÁ moc.
Ježíš v Matouši 28,18 učinil smělé prohlášení: „Ježíš přistoupil a promluvil k nim: ‚Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi.‘“ Díky tomu víme, že to nemůžeme minout, když do něj investujeme naše životy.
Jeho autorita platí v CELÉM nebi i na zemi. Má autoritu nad satanem a VŠEMI jeho kumpány, nad VŠEMI silami, VŠEMI mocnostmi. Jsou mu poddány VŠECHNY trůny a vlády.
Ježíš má POSLEDNÍ slovo.
Ježíš svěřil VEŠKEROU autoritu učedníkům a vůbec všem věřícím, aby naplnili poslání, kterými je zavázal.
Moc modlitby: Jsme lidmi, kteří se modlí
Křesťané se rodí s vrozenou touhou po misii. Táhne je modlitba, neboť si uvědomují, co se od nich očekává: Jít s veškerou autoritou a mocí a učit VŠE, co nás naučil Ježíš. Vyhlašovat a vštěpovat to VŠEM lidem VŠECH jazyků z CELÉHO světa. Rozsáhlost tohoto úkolu způsobuje, že křesťané jsou lidmi MODLITBY.
- Vyhlížíme jeho moudrost a vedení.
- Hledáme jeho nadpřirozené nasměrování – chceme, aby jeho MOC byla živá a aktivní.
- Očekáváme na jeho zásah do okolností svého každodenního života.
Podívejme se blíže na učedníky, kteří čelili výzvě vyjít. Šlo o jedenáct lidí – nevzdělané rybáře, výběrčí daní, pochybovače, ty, jimž ostatní přezdívali „lidé Cesty“. Nebyli vyškoleni k tomu stát se náboženskými vůdci. Měli strach a nejistotu v tom, co všechno budou muset udělat. Naopak neměli peníze ani propracovaný plán vedení. Ježíš jim však řekl, aby počkali, až budou VYSTROJENI MOCÍ k naplnění svého poslání. Když ve druhé kapitole Skutků přišla zaslíbená moc, naplnila celý dům a spočinula na všech, kdo se v tom domě nacházeli. Přijali moc pro své poslání pro svůj čas. Jak kdosi řekl, vyšli do přístavů, na nádvoří, na lodě, do synagog, vězení a paláců. Tito věřící přijali autoritu a stali se nezastavitelnou hybnou silou dějin. Jejich horlivost a povolání je dostaly do celého tehdy známého světa. Otřásli vládami a náboženskými tradicemi a zvěstovali každému, že potřebuje přijmout Ježíše. Skrze Ježíšovu MOC obrátili svět naruby.
Nebylo by úžasné znovu to všechno zažít? Být součástí skupiny, která se společně modlí s jediným záměrem a cílem – vidět znovu Ježíšovu AUTORITU a MOC aktivní v celé církvi a v životech všech křesťanů?
Ježíš učedníky vyzýval: „Řeknete jim to?“ „Počkáte na zmocnění?“ „Půjdete a vydáte svědectví?“
JSME CÍRKVÍ SKUTKŮ. Vyzývám vás, držte kurz uprostřed měnící se kultury. Modlete se. Vyprošujte si autoritu a moc, přijměte výzvu, adaptujte se a mějte zájem o ztracené.
PŘÍŠTĚ budeme pokračovat tématem naší VELKÉ ZODPOVĚDNOSTI.
