Bylo mi ctí a radostí se s vámi v uplynulých několika letech sdílet na téma ŽIVOT V KRÁLOVSTVÍ a z nejrůznějších úhlů pohledu ho společně studovat. Nezapomínejme především na skutečnost, že náš pozemský život představuje přípravu na naši věčnou budoucnost. Každý den je jedinečným darem od našeho nebeského Otce a příležitostí prohlubovat náš vztah s ním a být jeho velvyslanci v hříchem prokletém světě. V tomto závěrečném článku vám chci připomenout, že stejně jako náš Pán během své pozemské mise vítězil, jsme i my vítězi spolu s ním a můžeme každý den přebývat v jeho přítomnosti a dovolovat jeho milosti, pokoji a radosti řídit naše životní kroky.

Křesťanský apologeta a filosof Francis A. Schaeffer ve své knize How Then Should We Live? (Jak bychom tedy měli žít?) hovoří o otázce vlivu společenské kultury na křesťanství. Začíná u Římského impéria a postupuje dál k současné době (kniha byla poprvé vydaná v roce 1977). Je vcelku zajímavé, že uvádí dva hlavní faktory, které způsobily silné pronásledování rané církve. Za prvé, Kristovi následovníci trvali na tom, že existuje jen JEDEN PRAVÝ BŮH. Římany pobuřovalo, že křesťané přijímali Krista jako jediného Božího Syna a odmítali a zavrhovali všechny ostatní bohy. Za druhé, vláda – a v důsledku toho i celá společnost a její kultura – nemohla tolerovat někoho, kdo tvrdil, že má ABSOLUTNÍ NORMU poměřující činy a chování lidí, jejímž prostřednictvím budou v budoucnu (na věčnosti) všichni souzeni. V tehdejším Římě dramaticky narůstal úpadek společnosti, mezi lidmi se šířila sexuální nemorálnost a nevázané, perverzní chování. Připomíná to řadu kultur současnosti. Kristovi následovníci se uprostřed bezuzdného světa stávali obětními beránky, na nichž si většinová společnost vybíjela svůj vztek. Pro lidi žijící v bludu hříchu budou křesťané vždy trnem v oku, neboť jim přímo či nepřímo připomínají jejich sebestředné pudové chování. Jak však víme, potíráním křesťanů tito šiřitelé zla neunikli Božímu soudu – pouze ho na krátký čas odložili.

Krátký prostřih historií římské kultury nás vybízí k ostražitosti a střízlivosti, když se zamyslíme nad závažností probíhající války mezi duchovními královstvími světla a temnoty. Jisté je, že v těchto dnech (o téměř dva tisíce let později oproti době římského impéria) bitva jen nabrala na intenzitě.

Zlo sídlí po celém světě a vydaní Kristovi následovníci jsou v hledáčku satana a jeho nohsledů. Apoštolové Petr a Pavel popisovali svou dobu stejným výrazem, jaký používá i naše generace – „poslední dny“. Na den Letnic Petr vyhlásil, že v této době Pán zaslíbil „vylít ze svého Ducha na každé tělo“ (Skutky 2,17). Pavel na druhou stranu konstatuje, že „v posledních dnech nastanou těžké časy“ (2. Timoteovi 3,1). Radujeme se ze zaslíbeného vylití Svatého Ducha – díky Bohu doprovázeného v současné době velkolepou sklizní duší pro „Království světla“. Kromě radosti se však musíme pevně držet ruky Všemohoucího. Bitva ještě neskončila. Není čas na „zábavu a hry“. Musíme být připraveni na všechny potenciální útoky – ať jdou zepředu, zezadu, ze zálohy nebo prostřednictvím infiltrace našich řad nepřítelem. Útoky jsou mířené jak na jednotlivce, tak na Kristovo tělo jako celek.

Novozákonní věřící setrvali pevně ve víře. Neměli sebemenší pochybnosti o tom, že Ježíš Kristus byl Boží syn. Realitu vzkříšeného Krista lidem potvrzovalo vylití Ducha svatého. S posilou a smělostí této nadpřirozené moci křesťané neváhali čelit každé opozici, která proti nim povstala. My jsme však k odrážení útoků království temnoty vystrojeni ještě více. Máme psané Boží slovo, Starou i Novou smlouvu. Pavel jmenuje „štít víry“ jako obrannou zbraň, která „uhasí všechny hořící šípy nepřítele“ (Efezským 6,16). Po výčtu dalších obranných zbraní uvádí jednu útočnou zbraňkřesťana – „meč Ducha, kterým je Boží slovo“ (Efezským 6,17). Pamatujte, že Ježíš během pokušení na poušti satana porazil třemi verši z knihy Deuteronomium (Matouš 4,1-10).

Nade vše ostatní se modlím za to, aby nám tato vyučovací série připomněla důležitost Božího slova. Kniha knih, inspirovaná a vdechnutá samotným Bohem, v průběhu staletí nepotřebovala žádné revize a aktualizace. Nejde však jen o intelektuální povědomí o tom, co je v Písmu napsáno. Bibli znají i mnozí nevěřící. Pravdy Bible se musí stát základními předpoklady a pilíři každé naší činnosti a každého našeho životního rozhodnutí. Duch svatý nám zjevuje pravdu a přináší konkrétní aplikaci Božího slova, čímž je posilována naše víra, abychom byli „silní v Pánu a v převaze jeho síly“ (Efezským 6,10). 

Jsem hluboce přesvědčen o tom, že se blížíme ke konci současné éry Božího kalendáře událostí. „Čas pohanů“ rychle směřuje ke svému konci. Pán se již velice brzy vrátí pro svou nevěstu (všechny své vykoupené svaté, mrtvé i živé), aby nás vytrhl (odnesl pryč) na „Beránkovu svatební hostinu“. V tom okamžiku pozemského času se strhne ta největší duchovní bitva ze všech (Matouš 24,21). Boží království (Království světla) zvítězí nad ďáblovým královstvím (královstvím temnoty). Kristus zvítězí. Taková je naše budoucnost: strávíme nekonečnou věčnost s Bohem Otcem, Bohem Synem a Bohem Duchem svatým. Čas nás již nebude omezovat.

Pro tuto chvíli jsme my, kteří pozvedáme krví potřísněnou korouhev kříže, stále ještě zapojeni v bitvě proti Ničiteli. On se snadno nevzdává území, které si snaží nárokovat. Podobně jako Mojžíš řekl dětem Izraele: „Neměj z nich strach, neboť Hospodin, tvůj Bůh, je ve tvém středu, Bůh velký a hrozný. Hospodin, tvůj Bůh, vyžene tyto národy před tebou kousek po kousku. Nemůžeš s nimi skoncovat rychle, jinak by se proti tobě rozmnožila polní zvěř. Hospodin, tvůj Bůh, ti je vydá, uvrhne je do velkého zmatku, až budou vyhlazeni. “ (Deuteronomium 7,21-23) (vlastní důraz).

Ježíš dnes buduje svou církev – tak jak to zaslíbil. V současné době na mnoha místech světa, kde se to před necelým stoletím zdálo být zhola nemožné, přichází obrovské zástupy duší do Království světla. Neděje se to náhodou. To, co převyšuje lidské schopnosti, není pro Pána žádný problém (Jeremjáš 32,17). Jak se to děje? Naše první odpověď zní: „mocí Ducha svatého“. Bůh si však používá muže a ženy – zmocněné Duchem svatým. Jejich kázání či vyučování Božího slova a jejich život podle Bible jsou ukazateli správné cesty k věčnému životu. Jak požehnaná výsada být v této době jedním z Pánových velvyslanců.

Otče náš, který jsi na nebesích,
posvěť se jméno Tvé.
PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ.
Buď vůle Tvá jako v nebi,
tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes
a odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Neboť TVÉ JE KRÁLOVSTVÍ
i moc i sláva na věky.
Amen.

(Matouš 6,9–13)

Vzorová modlitba, kterou Ježíš své následovníky naučil během Kázání na hoře, hned dvakrát zmiňuje KRÁLOVSTVÍ. Jde o modlitbu jak za zjevení Božího království v současné době (skrze Duchem naplněnou církev) na zemi, tak i za budoucí přicházející Království, až se Kristus vrátí (při svém druhém příchodu na zem), aby obnovil Davidův trůn a provedl nás miléniem do věčného království. Poselství Písma je jasné: JESTLIŽE jsme součástí jeho duchovního Království nyní, budeme součástí přicházejícího věčného Království!

ŽIJTE TAK, JAKO BY SE JEŽÍŠ MĚL PRO SVOU CÍRKEV VRÁTIT JIŽ DNES – ANO, PANE JEŽÍŠI, PŘIJĎ!

„Nakonec, moji bratři, posilujte se v Pánu a v převaze jeho síly. Oblečte si celou výzbroj Boží, abyste se mohli postavit proti Ďáblovým nástrahám. Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech“ (Efezským 6,10–12).

Zakončím ujištěním, že se brzy potkáme (nebo opětovně setkáme) – na věky se budeme společně radovat ve věčném KRÁLOVSTVÍ SVĚTLA!